Rusko-americké vztahy se zhoršují. Co stojí za konflikty?

Nesplněné naděje

V roce 1991 Lyne působil jako poslední ředitel sovětského oddělení na britském ministerstvu zahraničí. Připomíná, že na začátku roku měl na starosti jednu zemi, na konci pak hned patnáct.

"Po 25 letech stále zápasíme s dopady kolapsu Sovětského svazu," domnívá se bývalý diplomat. Tvrdí, že většina obyvatel SSSR byla šťastná, že se zbavili komunistického systému, který je přivedl do chudoby a svíral jejich životy. Šlo o dobu naděje, naděje, že Rusko a jeho sousedé s pomocí nových partnerů na Západě projdou transformací a stanou se z nich stále více prosperující, svobodné a nezávislé státy, konstatuje Lyne. Odkazuje na tehdejší naděje, že rozdělující linie na evropském kontinentu budou navždy pohřbeny.     

Ačkoliv šoková terapie potřebná k resuscitaci ruského hospodářství byla skutečně bolestivá a od Jegora Gajdara a jeho kolegů si žádala velkou kuráž, od roku 1999 se jasně projevovalo ruské oživení, tvrdí někdejší velvyslanec. Dodává, že v následujícím desetiletí rostla v Rusku životní úroveň a početl lidí v chudobě klesal.

"Podobně naše naděje v zásadní transformaci vztahu mezi Ruskem a Západem - od konfrontace k skutečnému partnerství - se zdánlivě naplňovaly," pokračuje Lyne. Poukazuje na sérii dohod, počínaje pařížskou chartou z roku 1990, přes dohodu 2+4 o německém sjednocení a budapešťské memorandum z roku 1994, po zakládající akt NATO-Rusko z roku 1997, která pomohla položit základ pro bližší a neomezené propojení mezi nezávislými státy napříč Evropou při respektu principů Charty OSN.

Nyní, v lednu 2016, se podle ex-diplomata nacházíme na konci roku, ve kterém komentátoři tvrdili, že vztahy mezi Ruskem a USA či NATO nebyly horší, více nepřátelské a nebezpečnějším, a to nejméně od 80. let, ne-li od 60. let.

Klíčový problém je Ukrajina

Konfrontace mezi Ruskem a Ukrajinou, historicky nejbližšími sousedy a přáteli, vstupuje do čtvrtého roku bez vyhlídky na zlepšení, uvádí Lyne. Podotýká, že za ohromnou cenu v podobě mrtvých a vysídlených pokračuje i krvavá válka v Sýrii a ohledně budoucího kurzu Spojených států panuje velká nejistota, jelikož náhodné tweety nastupujícího amerického prezidenta neumožňují skutečnou predikci. Souběžně s tím ruská ekonomika od roku 2009 prakticky neroste a zvyšující se prosperitu vystřídal propad životní úrovně, konstatuje bývalý velvyslanec.

"Při tak málo důvodech k optimismu potřebujeme nahlížet na tyto negativní trendy ze širší perspektivy," nabádá vysloužilý diplomat s tím, že by bylo iracionální očekávat nekonečnou stagnaci ruské ekonomiky. Je si jistý, že ruský lidský talent, zdroje a hospodářský potenciál a touha po modernizaci budou pokračovat a nakonec vynesou zemi vzhůru, stejně jako současné ruské odcizení se Západu nebude trvalým fenoménem.  

"Nemáme žádné věčné přátele a nemáme žádné trvalé nepřátele. Naše zájmy jsou věcné a trvalé a je naší povinností tyto zájmy sledovat," odkazuje Lyne na slova britského státníka z 19. století Lorda Palmerstona, která s oblibou citoval sovětský vůdce Michail Gorbačov. Cesty Ruska a Západu se v posledních 12 letech lišily a spolupráce ztroskotala kvůli zásadně odlišným pohledům na suverenitu a právo nových nezávislých států na sebeurčení, konstatuje smutně ex-diplomat. Za hlavní příklad označuje Ukrajinu.       

Přesto, v jistém budoucím bodu naše zájmy zavelí, aby Rusko a Západ nechaly tuto negativní fázi za sebou a vrátily se na cestu kooperace, která byla až do roku 2004 tak prospěšná, očekává Lyne. "V dlouhodobém výhledu zůstávám optimistou," uzavírá bývalý velvyslanec.  

Témata:  Rusko,  Ukrajina,  USA