Putin a Trump mají hodně společného. Ale zeď s Mexikem by vůdce Kremlu nikdy nepostavil, tvrdí novinářka

„Nevěřila jsem vlastním uším, když jsem poprvé slyšela o zákazu imigrace. Měla jsem právě hodinu klavíru na Stanford University v Kalifornii. Irácký student sedící vedle mě vysvětloval profesorovi, že měl tento týden příliš práce a že nestihl cvičit. Mé myšlenky se zatoulaly k Arifovi, mému spolužákovi ze žurnalistiky na Stanfordu, který má súdánský pas. Později jsem slyšela příběh o dalším kamarádovi, držiteli zelené držitele karty z Trinidadu, který byl zadržen po dobu tří hodin na hranicích USA na Floridě,“ začíná svůj komentář ruská novinářka, která pracovala v denících Vedomosti nebo ruském vydání magazínu Forbes a která právě působí na Stanfordu.

Přiznává, že ji – jako jednoho ze zahraničních studentů v USA – celá situace velmi frustrovala. „Narodila jsem se a pracovala jako novinářka v Rusku, kde je nacionalismus jedním z našich historicky bolestivých míst. Proto vím, že je nebezpečné pustit džina z láhve. 'Ani Putin by nepostavit zeď!' začala jsem si najednou říkat pro sebe,“ píše v komentáři pro The Moscow Times.

Právě mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem podle ní existují silné paralely, protože mají mnoho společného. „Rusko a Spojené státy sdílejí společný problém v otázkách přistěhovalectví. Podobně jako Spojené státy, i Rusko má své vlastní 'Mexiko',“ myslí si. Tímto „Mexikem“ podle ní jsou bývalé sovětské republiky, nyní nezávislé státy ve Střední Asii: Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán. „V Rusku existují miliony přistěhovalců z těchto zemí - legálních a nelegálních - kteří trpí všemi druhy diskriminace, nenávistných projevů a zneužívání. Jsou policií zastavováni na ulici a požádáni o úplatky. Pokud nemají peníze, jsou zadrženi,“ popisuje situaci Ruska.

Jeden z nejděsivějších případů se podle ní stal v roce 2015 v Petrohradě, kdy byl matce z Tádžikistánu odebrán pětiměsíční chlapeček, který byl později nalezen mrtvý za podezřelých okolností. Rodina navíc byla zadržena za porušení imigračního zákona. „Mnoho lidí si myslí, že nelegální migranti v Rusku jsou zlí a odpovědní za širokou škálu trestných činů. Stejně jako Spojené státy, má Rusko 'muslimský problém'. Kořeny ruského terorismu vedou k Čečensku a federálním republikám na severním Kavkazu, částem Ruska podobným americkým státům. Nikdo nemůže zakázat jejich občanům cestování přes jejich vlastní zemi. Ale někteří agresivní ruští nacionalisté by pravděpodobně zakázali etnickým Čečencům cestovat do Moskvy, kdyby měli šanci. Ve skutečnosti se už také v pozdních 90. letech objevila myšlenka obklopit Čečensko zdí a nápad se líbil veřejnosti i politikům,“ píše Osetinská.

Přesto je podle ní imigrační politika Putina a Trumpa velmi odlišná. Od druhé čečenské války je podle ní Kreml známý používáním velmi opatrné rétoriky při projednávání otázek nacionalismu. „Kdykoliv se téma zločinů migrantů objeví ve zprávách, celé spektrum politiků, od starých komunistů až po opozičního lídra Alexeje Navalného, mává imigrací jako červeným praporkem. Navrhují jednoduché řešení: vytvoření vízového režimu pro středoasijské země,“ vysvětluje novinářka.

Politici podle ní právě na této otázce mohou snadno získávat politické body. „Téma přistěhovalců, kteří využívají prosperitu a bohatství Rusů, vyvolává u některých skupin obyvatelstva mnoho hněvu. Jeden zimní den v roce 2010  asi 50.000 demonstrantů, mnoho z nich byli skinheadi, vyšlo na pochod pouhých sto metrů od Kremlu poté, co byl mladý muž zabit při střetech mezi nacionalistickými fotbalovými fanoušky a muži ze Severního Kavkazu,“ připomíná jednu z událostí Osetinská.

Putin je podle ní dosud jediným ruským politikem, který tuto hru nehrál. Kreml vždy chodí kolem tohoto tématu, přichází s polovičními řešeními, a prostě čeká, až lidé na svůj hněv zapomenou. Zákazy nebo víza, pro lidi z centrální Asie, se nikdy nestaly skutečným bodem kremelské agendy. „A co zeď kolem Čečenska, s jeho převážně muslimským obyvatelstvem? Od Putinova slibu zabít teroristy v jejich koupelnách uplynulo sedmnáct let a vztah Kremlu s Čečenskem je vřelý. Čečenská republika dostává finanční prostředky z federálního rozpočtu, čečenská diaspora se v Moskvě cítí bezpečně a pohodlně, a agresivně tam rozvíjí své podniky,“ vysvětluje.

Veřejně pak podle ní Putin mluví o „islámském problému“ velmi opatrně, zejména ve srovnání s tím, jak obviňuje Západ za všechno špatné, co se stalo v Rusku a ve světě. „Putin hraje tuto hru jinak než Trump - ne proto, že je to humanista, ale proto, že je racionalista. Vzhledem k tomu, že navázal silné vertikální vztahy s vedoucími představiteli kavkazských republik na základě své osobní a vojenské moci, mu a jeho straně v těchto republikách obvykle odevzdávají ve volbách asi 80 procent hlasů," uvádí novinářka.

„A vzdělaná, bohatá a Západem ovlivněná Moskva mu naopak odevzdává méně než 50 procent hlasů. A co migranti ze střední Asie? Vždycky byli zdrojem levné pracovní síly, navíc zlepšují demografický obraz Ruska, kde má domorodé obyvatelstvo má tendenci umírat rychleji než se reprodukovat. Z dobrých nebo špatných důvodů, v domácí politice se Putin chová jako jeden z nejméně nacionalistických ruských představitelů již od dob Ivana Hrozného,“ dodává Osetinská.

Témata:  Vladimír Putin,  Rusko,  migrace