Západ se snaží o destabilizaci Běloruska, tvrdí prezident Lukašenko

Lukašenko obvinil NATO, že nasazuje své síly blízko běloruských hranic. Dochází prý též k snahám přepravit přes státní hranice zbraně a jiné nebezpečné předměty a materiály. „Například dnešní incident na bělorusko-ukrajinské hranici, kdy naše pohraniční stráž musela použít zbraně,“ uvedl. Měly být též zjištěny incidenty s dělostřeleckými granáty na západní hranici a s radioaktivními materiály na palubě letícího z Arménie do jedné z evropských zemí přes Bělorusko, uvedla běloruská zpravodajská agentura Belarus News.

Za mnohem znepokojivější označil Lukašenko snahy využít moderních metod konfrontace k zhoršení situaci v Bělorusku. To podle něj má podobu snah vytvořit „pátou kolonu“, finančně podporovanou Západem a odborně vedenou západními zpravodajskými službami, které dodávají odvahy „našim grázlům, co utekli ze země do zahraničí, aby destabilizovali situaci v Bělorusku.“ Lukašenko si je jistý, že běloruská vláda nebude tímto ohrožena. „My si s tím poradíme. Žádný problém,“ zdůraznil.

Proč jsou protesty

Běloruská ekonomika je pevně svázána s ruskou. Poté, co Západ uvrhl sankce na Rusko a cena ropy se propadla v roce 2014, ruská ekonomika spadla dolů a sebou přirozeně vzala i na ní navázané Bělorusko. Běloruský hrubý domácí produkt se v roce 2015 snížil o 3,9 procenta a o 3 procenta v roce 2016. Lukašenko snažil zvrátit proces a začal navazovat vztahy se Západem, mimo jiné i proto, že se obával možné revoluce, kterou by Západ mohl iniciovat. Jeho úsilí se začalo vyplácet – EU stáhla většinu sankcí proti Bělorusku a byly utvořeny obchodní vztahy, které měly nahradit ustupující výnosy z obchodních závazků s Ruskem.

Nicméně, toto přeorientování na Západ vedlo k rozhoření dlouholetých ekonomických sporů mezi Běloruskem a Ruskem. Obě země se začaly dohadovat nad cenami zemního plynu a tranzitními poplatky. Rusko odmítalo ustoupit ze zvýšení cen a běloruské ekonomické vazby na Západ byly až příliš nové, aby dokázaly přinést jakoukoliv významnou úlevu. V tomto kontextu ekonomických potíží, upozorňuje analytická agentura Stratfor, schválila běloruská vláda schválila kontroverzní „daň za sociální příživnictví“.

Daň za sociální příživnictví  

Obsahem daně je požadavek, aby občané v produktivním věku a bez žádných formálních příjmů zaplatili poplatek ve výši 460 rublů (asi 250 dolarů) a tak kompenzovali slabou ekonomickou situaci Běloruska. Daň byla též zamýšlena jako účinný nástroj boje proti šedému trhu. Podle prezidentského dekretu podepsaného v dubnu 2015 měly být platby uskutečněny až v únoru 2017. Když nastal čas, kolem 400 000 lidí začalo dostávat pokuty od vlády, že poplatek nezaplatili.

Nařízení bylo vnímáno velmi negativně běloruskou veřejností. Průměrný měsíční plat je okolo 380 dolarů. Příjmy v Bělorusku navíc klesly z průměrných 7500 dolarů za rok v roce 2014 na přibližně 4000 dolarů za rok. Běloruští aktivisté začali sbírat podpisy, aby vláda daň zrušila. Když Minsk na tom trval, začaly po celé zemi protesty. Ačkoliv účast na nich nebyla velká, tím, že pokrývaly celou zemi, získaly na vážnosti. Vláda 9. března ustoupila, že daň začne platit až příští rok. Protesty to ale neutišilo.

Zpočátku byla vládní opatření vůči protestujícím překvapivě mírná, vzhledem k předchozímu záznamu potírání protestů, který drží Lukašenkův režim. Podle Stratforu důvodem zpočátku mírného přístupu byla snaha Lukašenka neznemožnit se v očích Západu. Brzy ale tento plán vzal za své a nyní Lukašensko obviňuje Západ s tvoření páté kolony v Bělorusku. Vůči protestujícím začal být tvrdý jako zastarala – organizátoři i přítomní novináři zaznamenávající jsou zatýkáni, zatímco policie nekompromisně rozhání protestující.

Role Západu a Ruska

Lukašenkův přístup je z určitého hlediska pochopitelný – Lukašenko se bojí, že Bělorusko bude druhá Ukrajina. Některé indicie zde jsou. Jako na Ukrajině, i protesty organizované kvůli ekonomickým záležitostem nabraly jiného tónu – odporu proti vládě a establishmentu. Nicméně, jinak je běloruský případ zcela odlišný od ukrajinského. Protesty vznikly výhradně kvůli domácí politice a ne záležitostem spjatým se zahraničím. Navzdory Lukašenkovým výrokům, míra sympatizantů se Západem mezi běloruskými občany či politickými stranami je vcelku malá a protestující se rekrutují z domácího prostředí. Přesto Lukašenko nadále obviňuje Západ, aby měl pádně znějící důvod, proč tvrdě zasáhnout proti běloruským občanům.

Jeho současný protizápadní postoj jej znovu přivedl na stranu Ruska, které si nepřeje, aby v zemi dlouholetého, i když ne vždy spolehlivého spojence, došlo k radikální země, zvláště ne takové, která by vedla k destabilizaci země či ke změně dosavadního zahraničněpolitického kurzu. Pro Lukašenka, který založil svůj politický úspěch na lavírováním mezi Západem a Ruskem, představují nynější protesty největší výzvu jeho politické kariéry, kterou, pokud ji nezvládne, může skončit jeho pádem.

Témata:  Alexandr Lukašenko,  Bělorusko