reklama

„Podle příběhu, který se vždycky vyprávěl, Britové chtěli Helgoland zcela zničit a nechat ho zmizet v Severním moře. Tato historka je však úplně nepravdivá,“ říká Klaus Furtmeier, ředitel cestovního ruchu na Helgolandu.

„Viděl jsem vojenské rozkazy a ty jasně uvádějí, že ostrov ležící asi 46 kilometrů od německého pobřeží měl být trvale vojensky nepoužitelný,“ vysvětluje. Za druhé světové války totiž proměnili nacisté ostrov v pevnost s bunkrem pro ponorky. Ten zůstal i na konci války do značné míry nepoškozený. Aby se zabránilo tomu, že bude ostrov Německem využit při další případné válce, byla naplánována velká akce.

Po německé kapitulaci byli ostrované evakuováni, většinou na sever Německa, a britská Royal Air Force si z Helgolandu udělala cvičný „bombodrom". Britský plán, aby byl tento jeden ostrov o velikosti asi jeden čtvereční kilometr „trvale vojensky nepoužitelný“, byl vykonán 18. dubna 1947.

A opravdu šlo o velkou akci – britští vojáci si s sebou vzali 4000 torpédových hlavic, 9000 hlubinných pum a 90000 minometných nábojů, které umístili do labyrintu tunelů. Odpáleno bylo celkem 6700 tun výbušnin - dodnes jde o největší neatomový výbuch v historii – hřib po výbuchu sahal až do výšky 1500 metrů.

V moderním srovnání měla exploze 609 krát větší sílu než největší neatomová bomba v americkém vojenském arzenálu, která byla poprvé použita v Afghánistánu v tomto měsíci. „I v Hamburku, který leží 100 kilometrů daleko, byla vydána výstraha o vojenské operaci,“ říká Furtmeier.

Ještě dnes je možné na ostrově vidět důsledky této akce. Nezůstal na něm však kámen na kameni. Exploze nezničila jen vojenský bunkr, ale také roztrhla část pískovcové skály na jižní části ostrova.

Nebylo to poprvé, kdy Britové na ostrov útočili. Už o dva roky dříve, 18. dubna 1945, zničili velkou část ostrova. Téměř 1000 britských bombardérů napadlo Helgoland, zničilo město a část nadzemního vojenského opevnění. Asi 2500 obyvatel přežilo jen tak, že se ukryli v podzemním bunkru. Později byli evakuováni a směli se vrátit až v roce 1952. V současné chvíli na něm žije asi 1500 lidí.