Nic tu neděláme, nemáme žádné aktivity. Umíráme tady, popisují uprchlíci život v Itálii

Oficiální vyhláška vydaná tento týden otevřela cestu vybudování 11 nových repatriačních center, do kterých by se mělo vejít asi 1600 osob čekajících na deportaci, V současné době jsou v provozu čtyři taková zařízení.

V Ponte Galeria žije i sedmačtyřicetiletá Khadigia Shabbiová, které jen stěží zadržuje slzy. „My tady umíráme,“ tvrdí někdejší libyjská vysokoškolská pedagožka. Zadržena byla v Palermu v roce 2015, pak byla odsouzena za podněcování terorismu. Shabbiová ale trvá na tom, že je nevinná a požádala v zemi o azyl.

Není sama. Polovina z 63 žen v Ponte Galeria, které agentura AFP navštívila, podala podobné žádosti. Některé tamní oybvatelky jsou z Nigérie a do Itálie se dostaly přes Libyi. Ale jsou tu i lidé z Ukrajiny nebo Číny.

Země nyní hostí asi 176,000 žadatelů o azyl, asi 45,000 migrantů přijelo od 1. ledna – což představuje nárůst o 40 procent oproti stejnému období loňského roku - a úředníci se připravuje na další příjezdy, které by měly přijít v létě.

Ve snaze vyrovnat se s přílivem - a odradit jiné od příchodu - ministr vnitra Marco Minniti protlačil parlamentem minulý měsíc plán na zvýšení kapacity bydlení pro migranty a poskytnutí nových prostředků na vypuzení těch, kteří přišli pouze hledat práci. Plán také zahrnuje vytvoření zrychlených azylových odvolací soudů, které se budou zabývat případy asi 60 procent migrantů, kterým byly jejich první žádosti odmítnuty. V období od ledna do dubna Itálie vykázala 6,242 lidi, kteří neměli právo na pobyt, což představuje nárůst o 24 procent oproti stejnému období loňského roku. Čísla zahrnují nejen lidí zachráněné z přeplněných lodích připlouvajících denně z Libye, kteří neuspěli s žádostí o azyl. Mnozí byli posláni přímo domů kvůli dohodám o navracení migrantů, jako jsou ty s Tuniskem, Egyptem nebo Marokem, zatímco jiní byli vykázáni kvůli překročení doby jejich studentských nebo cestovních víz.

Ale i přes tyto snahy mnozí migranti říkají, že se nenechají odradit a budou se dál snažit. „Kdyby mě vyhnali, vrátím se později, to říkám upřímně. Tam doma už mě nic nečeká,“ tvrdí žena žijící v Ponte Galeria. 

Podle Luigiho Manconiho, senátora vládnoucí Demokratické strany, taková centra vůbec nefungují, jak bylo zamýšleno, a často jsou v nich zadržováni lidé, kteří by neměli být za mřížemi. Mnoho z Nigerijců se například stalo oběťmi obchodníků s bílým masem. „Měla by jim být poskytnuta pomoc, neměli by být ve vězení,“ myslí si. Ženy čekající v Ponte Galeria si stěžují hlavně na monotónnost dlouhých dnů. „Tady neděláme nic, žádná výuka, žádné sporty, žádné aktivity,“ stěžuje si Pepita, Filipínka, která podle svých slov strávila v Itálii více než 20 let.  Francouzská společnost Gepsa, která provozuje centrum, poskytuje jídlo, spodní prádlo a hygienické potřeby a psychologickou podporu. V ostatních případech jsou ženy v Ponte Galeria odkázány jen samy na sebe.

Témata:  uprchlíci,  Itálie