Ve slovenských volbách skoro všichni prohráli, tvrdí komentátor Štěpánek

„Když existuje něco, čemu se říká pražská kavárna, existuje nepochybně i kavárna bratislavská. Být jejím návštěvníkem, půjdu si to raději hodit. Někdejší lídr slovenské pravice, Dzurindova SDKÚ-DS, získala zoufale ostudných 0,3 procenta a ve slovenské politice nepochybně končí. O to půvabnější je, kterak někdejší poslankyně téhle strany, bývalá herečka a diplomatka Magda Vašáryová, rozdává u nás v Česku rozumy, jak správně dělat politiku. Povedené!" rýpnul si do Slovenky, která často kritizuje Čechy i Slováky a jejich přístup k migrační krizi.

Očekávání podle něj nenaplnil ani další pravicový subjekt. „Daleko za nadějemi i očekáváním zaostal i nejaktuálnější kavárenský milec, držitel bronzové medaile z posledních prezidentských voleb Radoslav Procházka a jeho Síť. Do parlamentu prolezl jen taktak," hodnotí výsledek další strany Štěpánkek.

„Hodit si to můžou jít také slovenští eurohujeři a vítači. Nejen že znovu vyhrál Ficův Směr, ale nejsilnější stranou na pravici je rovněž euroskeptická a 'antivítačská' Svoboda a Solidarita Richarda Sulíka, toho času poslance Evropského parlamentu a častého nekompromisního diskutéra v migračních debatách v rakouských a německých televizích," připomíná.

Právě Sulík po volbách vystoupil v německé stanici ARD, kde pronášel ostré protiuprchlické výroky, zpochybnil kroky německé kancléřky Angely Merkelové a nakonec prohlásil, že peníze z eurofondů tak korumpují, že by je Slovensko mělo přestat čerpat. Uvedl také například, že „horní hranice přijímání uprchlíků na Slovensku je nula".

„Ano, je to ten Sulík, bývalý předseda Národní rady Slovenské republiky, který nepřistoupil na nečistou hru někdejší premiérky Ivety Radičové a necouvl, když hlasování o eurovalu podrazácky spojila s hlasováním o důvěře vládě. Kdyby Radičová, a v zákulisí Dzurinda, tehdy hráli fér – rozuměj, kdyby hráli podle slovenských a ne podle bruselských not –, mohlo být na Slovensku leccos jinak. Takhle moc, jež po amatérském pádu Radičové vlády opět – jak se to na Slovensku občas stává – ležela na ulici, pro sebe zvedl Fico. A tenhle chlapík se nezakecá," píše Štěpánkek.

Zajímavé je pak podívat se i na aktuálně třetí stranu, hnutí  OLaNO – NOVA. „Tahle partička se zformovala za Igorem Matovičem. I on ale do vysoké politiky se svými Obyčejnými lidmi před lety vstoupil na Sulíkově kandidátce SaS. Pokud bychom nyní sečetli Sulíkova a Matovičova procenta, výsledek by už byl docela zajímavý. Takhle to ale na Slovensku nefunguje.

Pokračuje prý také maďarské schizma. „Bugárův Most – Híd, ve kterém našli útočiště i někteří slovenští veteráni sametové revoluce, do parlamentu s odřenýma ušima opět prolezl, Maďarská koalice nikoli. Návrat naopak slaví mírně civilizovaná Slovenská národní strana," hodnotí obanský demorkat.

„Nejvíc se bude diskutovat o stranách, které kdekdo označuje jako antisystémové, Kotlebově Lidové straně Naše Slovensko a Kollárově Sme rodina, ale to je falešný cíl. Taková politika prostě je, neb zklamaný, znechucený, poťouchlý (seznam adjektiv lze libovolně doplňovat) volič občas do parlamentu prostě vysílá i subjekty, které jsou spíš koloritem doby než skutečnou alternativou. Velký význam to ovšem nemá. Jediná nesnáz je v tom, že tyhle partičky snižují možnost uzavírání alespoň trochu smysluplných koalic. Vítězství utrpěl dosavadní hegemon slovenské politiky Robert Fico, ale závidět mu rozhodně není co," dodává Štěpánek.

Témata:  Petr Štěpánek,  Slovensko,  volby na Slovensku