Proč se muslimové radikalizují? Odbornicepřináší překvapivé vysvětlení

Bohatství, bůh a sláva

Výzkum radikalizace se zaměřuje na výchovu jedince, veškerá traumata a diskriminaci, jimž byl vystaven, na jejich asociace, stejně jako na sociální a ekonomický statut osoby, uvádí Brownová. Dodává, že toto vede k rozsáhlému souboru propojených proměnných - výzkumná společnost RAND například identifikovala přes 200 relevantních faktorů, zatímco na druhé straně stojí příliš zjednodušující modely typu „pyramida“ nebo „eskalátor“, s nimiž zpočátku pracovala newyorská policie.

Zatímco první přístup je natolik složitý, že neumožňuje určit či předvídat důvody radikalizace, přístup newyorských policistů je zase příliš redukcionistický a ze všech osob činí podezřelé z terorismu, kritizuje akademička.

Existují však i jiné teorie, které umožňují přemýšlet o „spouštěcích faktorech“ radikalizace, tvrdí Brownová. Vysvětluje, že se soustředí na politické a ideologické cíle zkoumaných skupin, v případě Islámského státu (IS) a Al-Káidy na jejich ideologické pokusy použít jako „spouštěcí faktor“ tezi, že muslimové jsou na Západě utlačováni, nemohou svobodně praktikovat svou víru, zatímco právě jejich ideologie a politika vedou k bohatství, bohu a slávě.

Rádoby moudré řeči o efektu bratrství, který zakládá pevné pouto mezi důvěrou a sounáležitostí, jsou velmi rozšířené mezi zradikalizovanými jedinci uvažujícími ve smyslu „my versus svět“, poukazuje expertka. Sama zdůrazňuje silně maskulinní dobrodružnou podstatu džihádu, která je lepší než akční počítačové hry, jak ostatně vypověděl jeden z členů IS. Jde o zvrácenou utopistickou politiku, která nabízí kritiku problémů, jimž jednotlivci čelí, dramatické volání po akci a zdánlivé řešení, vysvětluje Brownová.

Kombinace „spouštěcích faktorů“ nám nicméně neumožnuje nalézt formuli, která sedí na všechny, či alespoň většinu případů radikalizace, varuje odbornice. Proto je podle ní lepší nesoustředit se jen na jednotlivce, ale spíše na prostředí a struktury, které násilné skupiny vytvářejí. „Například, ačkoliv můžeme říci, že společnosti s vyšší mírou chudoby a diskriminace vykazují vyšší míru radikalizace, ne nezbytně platí, že právě oni chudí a diskriminovaní se v dané společnosti radikalizují,“ píše akademička.

Zásadní je podle Brownové uvědomit si, že záleží na politice – sektářství v Iráku byl faktor pro vzestup IS, slabé státní struktury v Afghánistánu a Pákistánu vedly k závislosti na Al-Káidě a Talibanu a brutální vláda Kaddáfího a jeho nástupců bude znát v Libyi po celé generace. Určení takových „kořenových důvodů“ nám může pomoci přijít s opatřeními, které budou řešit křivdy a vyloučení na globální rovni, a tím sníží teroristické násilí, soudí expertka.

Snaha o dokonalé lidstvo

„Pochopení, proč někdo zastává extremistické názory či základních motivů konkrétní skupiny, ale ještě plně nevysvětluje, proč někdo zaútočí na hudební koncert a zavraždí tolik lidí,“ pokračuje odbornice. Konstatuje, že teroristé totiž uvažují nejen nad potenciálními oběťmi, ale lokality pro masakr si volí strategicky, přičemž se snaží redefinovat pojetí veřejného prostoru a našeho přístupu k němu. Brownová již v roce 2014 vysvětlila, proč Taliban zaútočil právě na letiště v pákistánském Karáčí – v přesvědčení, že lidstvo lze učinit dokonalým, Taliban, IS a jim podobní usilují o vymazání těch, které považují za nedokonalé, z veřejného prostoru; ať jde o ženy, homosexuály či muslimy odlišného vyznání.

Pondělní útok v Manchesteru je součástí taktiky útoků, které jsme viděli v Soho, na Bali či v Paříži, přičemž ta se zakládá na podivném totalitarismu předpokládajícím, že nelze sdílet svět s „jinými“, deklaruje Brownová. Připomíná, že u Talibanu, stejně jako u IS, bylo zřejmé, že chce zakázat veřejná shromáždění – pouliční slavnosti, hudební koncerty, politické průvody –, jelikož zde lidé společně vyjadřují sdílenou lidskost a „světovost“.

Džihádisté by chtěli omezit lidi na úzkou koncepci politiky, úzkou vizi dobrého života, které pohání strach a izolace, tvrdí expertka. Dodává, že jejich násilí nejen brutálně zabíjí, ale také trhá na kusy naše sociální návyky, když rozvrací důvěru, která vytváří naši pospolitost, naši otevřenost a smysl pro veřejné záležitosti.

„Co se naší odpovědi týká, je jasné, že jim nesmíme umožnit zadusit náš politický a sociální život, nesmíme je nechat vzít nám naši pospolitost,“ zdůrazňuje Brownová. Závěrem konstatuje, že ač se to může zdát nepravděpodobné, veřejná demonstrace plurality a volnosti, jakou je třeba chození na koncerty, může být z dlouhodobého hlediska tou nejpevnější hrází pro totalitní radikální ideologie.

Témata:  terorismus,  Islám,  Islámský stát