Kteří muslimové jsou hrozbou pro Evropu? Paradoxně ženy

Áiša podotýká, že tyto ženy svoji nenávist narozdíl od svých mužských protějšků vyjadřují pouze za zavřenými dveřmi nebo on-line. Bojí se, že jedna z nich nebo dokonce některé z dětí, které je přítomno nenávistivým řečem, se rozhodne jako Butt začít zabíjet britské občany.  Ženy, které studovala, byly součástí zakázané teroristické skupiny Al-Muhajiroun. Její bývalý vůdce, Anjem Choudary, byl zatčen a nyní je ve vězení za podporu Islámského státu. Jeho následovníci pokračují ale ve své „práci" i bez něj, myslí si Áiša.

Tím, kdo zajišťuje pokračování skupiny, je jeho manželka, Rubana Akhtarová, vůdkyně muslimských „sester.“ Áiša se během celého roku snažila získat přístup do skupiny prostřednictvím kontaktováním jejích následovníků na Twitteru, pak pomocí textových zpráv a dalších sociálních médií. Po měsících, kdy se snažila získat jejich důvěru, byla představena Rubaně, používající pseudonym „Umm Luqman". Byla pozvána na její přednášku v jedné budově poblíž holičství ve východním Londýně. A tam došla k přesvědčení, že stereotypní obraz džihádistů jako mladých mužů tak úplně neplatí, a že ženy mohou mít stejně zhoubné názory.

Áiša cítila, že jí skupina podezírá a že v její přítomnosti se snaží držet zpátky a mírnit svoji rétoriku. Přesto svou hlubokou nenávist k Západu a hluboký obdiv k Islámskému státu nedokázali utajit. Rubana odkazovala na „špinavé Židy" a chválila příchod IS a jeho oválku proti Británii a celému Západu. „Dobré dny již začaly, v životě by nikoho nenapadlo, že uvidíme založení chalífátu (IS),“ řekla. Taktéž se posmívala pokusům britské vlády bojovat proti extremismu. Jedna z žen, která se identifikovala jako Umm Usmaan, zase napsala na Twitteru výzvu „vnímavým, mladým muslimským ženám“, aby odcestovaly do Sýrie na pomoc IS. Áiša byla šokovaná, že tyto názory jsou podávány velmi neformálně, za přítomnosti dětí, jako kdyby to bylo něco naprosto normálního.

Její zvědavost si vysloužila pozornost Rubany, která ji odchytila v malém kuchyňském prostoru se svými stoupenkyněmi. Obvinila Áišu, že špehuje a požádala jí, aby jí ukázala obsah její tašky. Áiša se bála, že jí nebudou chtít nechat jít, protože Rubana jí řekla, že jí nenechá. Bylo jích příliš mnoho, aby Áiša mohla nějak uniknout. Rubany se bála i proto, že byla manželkou Choudaryho. Nakonec předstírala, že je duševně nemocná a že se nervově zhroutila. Začala na Rubanu křičet, což zřejmě zafungovalo a ta jí nechala jít. Když se na celu situaci Áiša dívá zpět, myslí si, že měla štěstí, že ji nechali jít.

Odbornice na boj proti terorismu, Hannah Stuartová ze společnosti Henry Jackson, řekla po shlédnutí dokumentu Channel 4, že extrémní názory zkoumaných žen by mohly vést k terorismu, ačkoliv ženy samotné neříkají nic o tom, že by se měli dopustit násilných činů. Podporují však teroristické skupiny, které takové činy uskutečňují. „ Typy přesvědčení, jako odmítnutí demokracie, potřeba - nebo náboženská povinnost -  žít podle práva šaría - jsou zdánlivě nenásilné myšlenky. Co je však nebezpečné, je to, když tyto názory zastáváte a pak se snažíte jednat tak, abyste jich dosáhli způsobem, který je spojen s násilnými a teroristickými činy. "

Proč se ženy stávají muslimskými extremistkami

Simon Cottee, docent kriminologie na University of Kent,  uskutečnil roční vyšetřování prominentní britské náborářky a propagandistky IS, která odešla z Londýna do de facto hlavního města IS, a zjistil zajímavou souvislost mezi extremismem a sexualitou. Tato 22letá žena žila velmi světský život a podle vlastních slov byla něčím jako sexuálním zpustlíkem. Později se tím cítila být zahanbena a sexuální zdrženlivost hlásaná IS ji učarovala. Podle Cotteho její případ odhaluje, že touha přidat se k IS může mít mnohé pohnutky a může být i jakýmsi únikem před svůdností sexuálně benevolentní společnosti.

Jiné studie upozorňují na to, že ženy, které se přidali k IS, to vnímali jako svého druhu emancipaci. Podle nich IS jim dává jedinečnou příležitost být pravou ženou podle Božího řádu. Ty vnější znaky, které pro Evropy jsou šovinistické a utlačující – jako např. nikáb a burka – jsou podle těchto žen naopak prostředky osvobození, a to např. od způsobů jednání a identit, do kterých ženy má tlačit západní společnost (ženy jako sexuální objekty). Poprvé tato zvláštní myšlenka byla zaznamenána během íránské revoluce v roce 1979, kdy ženy nosily nikáb jako známku odporu proti prozápadnímu režimu šácha Muhammada Reziho, který je měl údajně nutit nosit západní styl oblečení. Muslimské ženy ale nemusí protestovat pouze proti Západu. Byla to právě muslimská žena, která se před nedávnem odpálila kvůli IS v Íránu.

Témata:  terorismus,  Islám,  muslimové