reklama

Umar pochází ze syrského města Latákíja (dříve Lázikíja), ale odešel z něj, když v rané fázi občanského povstání vypukly silné protesty proti režimu prezidenta Bašára Asada. Obával se odvodu a v syrském konfliktu se nechtěl přidat ani na jednu stranu. "Když začaly protesty, ztratil jsem práci. Přestěhoval jsem se na venkov, kde žijí příbuzní, a doufal jsem, že najdu nějakou obživu."

Pod rouškou tmy provádí se skupinkou spřízněných pašeráků syrské zákazníky po horských cestách, kde vyčkávají na ten pravý okamžik, kdy mohou nepozorovaně proklouznout do Turecka. Poslední dobou dosahují úspěchu jen zřídka, protože nekompromisní turecké pohraniční hlídky se snaží zarazit příliv zoufalých Syřanů pokoušejících se uniknout z válkou pustošené země.

Umar ví, že jeho současná profese je nezákonná. Tvrdí ale, že ve srovnání s ostatními z převaděčské branže se on a jeho kolegové chovají eticky, ba dokonce altruisticky. "Když je chytí, vrátím jim peníze," řekl německé agentuře DPA. "Ve srovnání s jinými skupinami pašeráků jsme dobří lidé. Nebereme si příliš peněz. Mám-li například převést rodinu se čtyřmi dětmi, beru si peníze jenom za rodiče," dodává.

"Poslední dobou si od každého klienta beru jen 150 dolarů (3500 Kč). Jiné skupinky převaděčů si účtují 500 až 800 dolarů (11.810 až 18.900 Kč), ale my ne. Nejsme vyděrači."

"Dalo by se říct, že tak vydělám akorát na to, abych si koupil, co potřebuji, a pomohl své rodině, protože situace na hranici... je teď mnohem složitější. Turecko práci znesnadňuje a tratíme na tom. Sotva teď dokážeme svým klientům pomoci. Minulý měsíc připadlo na každého člena mojí skupinky 25 dolarů (590 Kč)."

Říká, že syrští pašeráci dodržují nepsaná pravidla. "Každá skupinka má své vlastní cesty. Ty nemůžou jiní pašeráci používat a naopak. Je to taková dohoda, ale problémy se samo sebou objeví všude," směje se Umar.

I převádění klienti musí dodržovat pravidla: během pěších přesunů musí dodržovat absolutní ticho, nesmějí mít mobilní telefony či svítilny a hlavně musí slíbit, že budou své pašeráky chránit. "Pokud turecká pohraniční stráž klienty dopadne, ti jí nesmějí převaděče vyzradit. Mohou předstírat, že pašeráci ze skupiny už utekli," vysvětluje Umar.

Jeho odpovědnost při pašování končí v okamžiku, kdy klienti překročí hranici. Na turecké straně se jich ujmou další aktéři této branže, kteří je za úplatu dopraví do vnitrozemí.

Jako službu nabízíme pouze přechod do Turecka. Znám ale některé skupinky s partnery na turecké straně, jež klientům umožňují dostat se i dále - do Německa, Švédska a dalších zemí."

reklama