Jak vypadá zdravotnictví na Blízkém východě? Buďme rádi za to naše

Bez placení se neobejdete ani v Egyptě, kam každoročně míří davy evropských turistů. Zde máte na výběr mezi státní nemocnicí, která zpravidla bývá velmi špatně financovaná, nesterilní a špinavá, nebo soukromým sektorem, kde se o vás postarají v evropském standartu. Co ale dělat v zemích, jako je Sýrie nebo Irák? Pokud vám nejde zrovna o život, pak se nemocnicím radši vyhněte.Není překvapením, že zdravotní péče v Sýrie je teď v dezolátním stavu. Země zmítaná válkou bojuje s nedostatkem lékařů, tisíce jich odešlo do zahraničí a ti, kteří zůstali, musí kromě náletů a nikdy nekončícího přílivu pacientů bojovat i s režimem. Těch málo oficiálních nemocnic, které v Sýrii ještě stojí, jsou ovládané státními složkami a nevpustí dovnitř jen tak někoho. Situaci zhoršuje ještě fakt, že lékařům bylo oficiálně zakázáno mimo nemocnice zachraňovat pacienty, byť se jedná o raněné civilisty.Organizace jako je Červený kříž, Lékaři bez hranic, ale i Člověk v tísni se snaží budovat mobilní ambulance, které by měly částečně nahradit rozpadající se zdravotní strukturu. I tak se však řada syrských mediků vydává přímo do ulic a navzdory zákonům provádí lehčí operace přímo v terénu. Dobrovolníci popisují, že musí využívat jakoukoliv volnou ruku. Dentisté se stávají chirurgy, studenti medicíny jsou nuceni operovat a amputovat končetiny a civilní dobrovolníci se trénují v provádění anestezie.Ani předválečná doba nebyla pro syrské zdravotnictví nijak převratná. Americký Národní institut zdraví uvádí, že lékařská péče se v Sýrii v posledních dekádách zlepšovala. Nemocnice získaly víc peněz a pro lidi z vesnic bylo snazší si zajistit doktora. Některé problémy však přetrvávaly - nedostatek léků a netransparentnost odvětví, kterou doprovázela i vysoká korupce.

Podobná situace panuje v Iráku dodnes. V zemi se podařilo do jisté míry obnovit funkčnost zdravotního systému, ale v oblasti očkování dětí a dodávání léků třeba na cukrovku se stále ještě spoléhají na dobrovolné organizace. Jedno odvětví ale vykazuje nebývalý zájem - plastické operace jsou v Iráku na vzestupu. Dlouholetá válka údajně iráckým doktorům dala mnoho zkušeností v oblasti rekonstrukce a rehabilitace pacientů zraněných bombami nebo kulkami. Když však teď násilí pokleslo, mají lékaři spoustu práce s požadavky na kosmetické úpravy, mezi nejčastější patří operace nosu.Chirurg Abbas al-Sihn má kliniku na předměstí Mansouru a tvrdí, že udělá asi 50 operací nosů týdně. "Chodí mi sem muži, ženy, mladí i staří," říká Sihn. S válečnými zraněními to má však jen málo společného. Mnoho mladých žen a dívek si přeje nos, který mívají modelky. Do kliniky chodí rovnou s časopisy a fotografiemi. Doufají, že se jim tak zvýší šance na manželství.Plastický boom přilákal i mnoho zahraničních pacientů. Štěstí zde zkoušejí i turisté ze Spojených států a mnozí z nich jsou pak zděšeni z prostředí, kde zákroky probíhají. Se svými zkušenosti se svěřují pak na internetových fórech. "Radím všem, aby se rinoplastice v Iráku vyhli!" říká jedna z diskutujících, která si nos chtěla upravit kvůli nočnímu chrápání. "Klinika byla špinavá, sestřičce, která mi brala krev, bylo jen 17 let. O nějakém sterilním prostředí a dezinfekci nemůže být řeč," rozhořčuje se jedna z pacientek. Lékař však mluvil perfektně anglicky, proto se rozhodla mu věřit. Dodává, že na operaci bude muset jít znovu. Nejen, že chirurg problém nevyřešil. Po pár týdnech, během kterých se měl nos zahojit, má jednu nosní dírku výrazně větší než druhou.

Témata:  dovolená,  plastické operace,  zdravotnictví,  Sýrie,  nemoc,  Lékaři bez hranic