Zacházejí s námi jako se zvířaty. Řežeme se a doufáme, že si nás někdo všimne, říkají uprchlici

Uprchlíci na řeckém ostrově Lesbos říkají, že se uchylují k sebepoškozování v naději, že tyto činy povedou k jejich rychlejšímu propuštění. Stěžují si především na špatné podmínky uvnitř zadržovacího střediska. Místo známé jako „středisko před odbavením", se nachází v uzavřeném úseku uprchlického tábora Moria, a jsou tam drženi uprchlíci, u nichž se očekává, že budou deportováni.

Osmnáctiletý Mirwaf Mansour, který přišel do Řecka jako uprchlík z Egypta, říká, že začal sám sebe řezat proto, aby se dostal ven z detence, kde byl držen po dobu 30 dnů po příjezdu do tábora Moria v listopadu 2016. „Vytáhl košili, odkryl hlubokou jizvu na zádech, a pak další rány na zápěstích,“ popisuje novinář, který s ním hovořil.

Mansour říká, že špatné životní podmínky a mrazivé teploty způsobily, že zadržovací středisko bylo nesnesitelné. Jednou ráno se probudil a zjistil, že je jeden z jeho spolubydlících mrtvý. Pak se bál usnout, aby se mu to nestalo také. „Bydlel jsem tam se šesti lidmi z Egypta a jedním ze Sýrie," říká. „Ten jeden ze Sýrie zemřel.“

„Jednoho rána jsem se probudil v sedm a šel vzbudit všechny ostatní... ale on se nevzbudil. Myslím, že to možná bylo kvůli chladu. Opravdu mrzlo. Poté jsem tři dny nespal,“ popisuje Mansour. „Měl jsem takový strach, že když usnul, už se neprobudím,“ přiznává.

Mluvčí Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Řecku Boris Čechirkov řekl serveru The Independent, že slyšel o uprchlících, kteří se ve vazbě pokoušeli o sebepoškozvání. „Někteří lidé, kteří čekali na deportaci, řekli UNHCR, že se uchýlili k sebepoškozování v naději, že budou propuštěni," přiznal Čechirkov.

Uznal také, že ve zmíněné detenci jeho úřad opravdu zaznamenal „špatné hygienické podmínky a přeplněnost“. „Když se to spojí s frustrací lidí, přispívá to k duševním a psychosociálním problémům,“ uvádí. Záchytné středisko pro migranty, kteří čekají na deportaci, je uzavřená část uprchlického tábora Moria provozovaného řeckým ministerstvem pro migrační politiku.

Podle řeckého práva jde o „zvláštní areál pro zadržení státních příslušníků třetích zemí, kterým bylo vydáno rozhodnutí o deportaci nebo návratu". Uprchlíci, kteří tam skončí, jsou zadržováni až do dokončení procedur spojených s jejich deportací nebo návratem do vlasti. Lidé, kteří jsou tu drženi, často pocházejí ze zemí jako je Alžírsko, Maroko, Tunisko, Egypt, Bangladéš, Pákistán a několika dalších afrických zemí. Často nemají přístup k advokátovi a žijí v horších podmínkách než jiní žadatelé o azyl.

Žadatelé o azyl jsou často překvapeni, že se ocitli ve vazbě, protože doufali, že v Evropě najdou svobodu. Saami El Mahdy (26) přišel do Morie v roce 2016 poté, co ho nevpustili do Turecka. Kvůli své egyptské národnosti strávil více než rok ve vazbě. Tvrdí, že tam byl fyzicky a verbálně zneužit. Opakovaně prý požádal důstojníky a pracovníky centra, aby mu vysvětlili, proč je tak dlouho držen ve vazebním táboře, ale nikdo mu nedal žádnou odpověď. 

Ve vězeňském centru si začal řezat zápěstí. Na otázku, jaký je život ve vazebním středisku, zareagoval otočením zápěstí a odhalením jizev na obou rukách. „Myslel jsem, že umírám," řekl. „Zacházejí s lidmi, jako by to byla zvířata.“ Ve vazbě jej prý policejní důstojníci „udeřili a řekli mu ošklivá slova". Říká, že důstojníci ho bez důvodu mlátili a vulgárně uráželi.

Podle organizace Oxfam v Řecku existuje rostoucí míra sebevražedného chování v uprchlických táborech, o čemž svědčí to, že se lidé pálí cigaretami a zneužívají léky jako Vicodin, Trazadone a alkohol. Ještě horší podmínky pak panují v létě, kdy je tábor ještě více přeplněný. V kontejneru pro pět lidí se jich musí tísnit až 20. „Mnoho lidí říká, že chtějí ukončit svůj život… a že smrt bude lepší než tohle,“ cituje Sahar Mallahová z Oxfamu.

Témata:  uprchlíci,  Řecko,  EuroZprávy.cz