reklama

Většina uprchlíků přivítala program jako velmi užitečný, kvůli jazykové bariéře se však ve velké míře spoléhají na tlumočníky a s oficiálními úředníky se nechtějí bavit. Tlumočníci tak řeší mnoho pracovních úkolů, zároveň však musí naslouchat i uprchlíkům, kteří v nich mají důvěru. Jedná se o klasické pracovní vyhoření, domnívají se psychologové.

Tlumočníci musí pracovat přesčasy, naslouchat lidským problémům a mnohdy uprostřed jednání se nezadržitelně rozpláčou, jsou pod velkým stresem a hrozí jim deprese. "Je to jiné s každým člověkem, ale většina překladatelů a tlumočníků není sociálními pracovníky. Neví, jak se mají poprat s problémy rodin," řekl konzultant Dermot Gorman.

"Je to těžké a nemůžu na to zapomenout. Hrůzy, které si prožili, těžkosti, kterými prošli. Pořád na to myslím, pořád se to vrací," řekl jeden překladatel výzkumníkům. "Už jsem spolupracoval na spoustu případech s policií při vyšetřování, s nemocnicí, ale tohle je jiné. S těmi lidmi soucítím, setkáváním se s nimi často a vím, že jejich život není jednoduchý," dodává překladatel.

Skotsko přijalo dodnes dva tisíce uprchlíky, svoji kvótu tak splnilo tři roky před termínem. Kvůli velkému počtu nově příchozích je patrná jazyková bariéra, tlumočníci jsou tak první, kteří jsou povolání do práce.

Podle autorů studie, mezi kterými byli i psychologové a psychiatři, je potřeba věnovat nejen uprchlíkům, ale i britským pracovníkům dostatečnou péči. Vládě také doporučili, aby do tlumočnických kurzů povinně zařadila i základní psychickou přípravu.