Válka mezi Ruskem a NATO vypukne již brzy? Expert má jasno

Dohody nejsou posvátné

Odborník soudí, že když v roce 2014 Rusko napadlo Ukrajinu, zaútočilo také na helsinský bezpečnostní řád v Evropě. Prezident Vladimir Putin pak volá po nahrazení tohoto systému revidovaným jaltským řádem založeným na sférách vlivu a jejich respektování, konstatuje Sherr. Připomíná, že Putin též vzývá hranice historického Ruska a hovoří o právu chránit ruské "krajany" v zahraničí.  

"A pokud smlouvy a dohody nejsou pro Kreml posvátné, proč by měly být posvátné hranice NATO?" ptá se expert. Z tohoto důvodu se domnívá, že je pochopitelná snaha pobaltských členů Severoatlantické aliance, stejně jako Turecka, klást si takové otázky.

Obavy těchto zemí posiluje současný vojenský i politický vývoj, deklaruje Sherr. Podotýká, že od gruzínské války v roce 2008 Rusko neustále a stále více investuje do své kapacity vést lokální a regionální válku na periferních územích bývalého Sovětského svazu. Jde o celé spektrum nestandardního válčení, od útoků neoznačených "laskavých malých mužíčků" po první použití jaderné zbraně, vysvětluje odborník. Dodává, že součástí této strategie je i informační válka zahrnující dezinformace či kybernetické útoky a koordinované úsilí k mobilizaci státu.  

"Co je účelem těchto investic?" táže se dále expert. Zjednodušená odpověď podle něj zní, že Rusko se snaží realizovat proaktivní obranu proti geopolitickému a civilizačnímu obklíčení Západem. To, že by státy na ruských hranicích mohly uvítat západní zásahy, je vodou na mlýn těch lidí v Rusku, kteří posuzují hrozby a reagují na ně, deklaruje Sherr. "Uvnitř horečnatého světa Kremlu nepřerušený řetěz zhoubných záměrů propojuje rozšiřování NATO a EU, humanitární intervence, barevné revoluce a změny režimu, což má vyvrcholit v samotném Rusku," píše odborník. Soudí, že za těchto podmínek je otázka, zda je ruská politika ofenzivní , či defenzivní, jen hra se slovy.   

Již dnes je podle Sherra politicky vyhrožováno pobaltským státům. Cílem ruské politiky je podle něj přesvědčit tyto země, že leží v šedé zóně mezi tím, zda jsou členy NATO a EU, či nikoliv, a podle toho by se měly chovat. Ruské vojenské jednotky schopné obsadit Rigu a Tallinn během 60 hodin jsou pak mocným nástrojem, byť by bylo pošetilé nasadit je v praxi, píše expert. Tvrdí, že dokud NATO nepodnikne kroky, aby změnilo vojenskou rovnováhu, Rusko bude využívat strachu jako zbraně k podkopávání politické stability.  

Když válka tak plnohodnotná  

"Jaké je však riziko, že Pobaltí bude vojensky napadeno?" táže se odborník. Konstatuje, že  jelikož to NATO nemůže vědět, nemůže dopustit, aby vyvstala nebezpečná nerovnováha sil. Taková situace však již bohužel nastala, varuje Sherr. Míní, že mezi lety 1991 a 2008 Západ věřil, že v Evropě nebudou žádné vojenské hrozby a ozbrojené síly jednotlivých zemí byly podle toho restrukturalizovány. Gruzínská válka měla na toto přesvědčení jen minimální dopad, ale anexe Krymu již spustila revoluci v uvažování, vysvětluje expert. Uvádí, že v jejím čele stojí realisté, kteří si uvědomují, že zranitelnost nelze zacelit deklaracemi ze summitů a náplastmi.    

Realisté podle Sherra také ví, že slabiny Ruska jdou ruku v ruce s jeho silou. Dnešní Rusko má vylepšenou verzi armády, kterou se snažil budovat předchůdce současného ministra obrany Sergeje Šoigu, Anatolij Serdjukov, tvrdí expert. Dodává, že je ironií, že Serdjukov byl první ministr obrany, který odstranil NATO coby základního nepřítele v rámci ruské obranné doktríny.   

Jádro dnešních vojenských schopností Ruska leží v 30-40 operačních jednotkách, jaderném a smíšeném útočném systému a mnohovrstevnaté protivzdušné obraně, vysvětluje odborník. Soudí, že jde sice o impozantní kapacity pro omezený konflikt, ale ruský generální štáb nyní nemá k dispozici prostředky pro vedení plnohodnotné války proti NATO, což potvrzují ruské ambiciózní dlouhodobé plány. Ty však narážejí na typické ruské překážky - lidské,  průmyslové a institucionální - přičemž ne všechny lze odstranit, především za katastrofální a zhoršující se hospodářské situace, míní Sherr.    

Proto podle experta současná výzva pro NATO není odlišná od té, které aliance čelila v Západním Berlíně: musí přesvědčit Rusko, že jakákoliv válka by znamenala plnohodnotnou válku. V tomto směru není nezbytné popírat schopnost Ruska zvítězit v Pobaltí, ale jeho schopnost zvítězit rychle, apeluje Sherr. Deklaruje, že jde o realizovatelný úkol, byť to samo o sobě ještě nic neznamená. "Rovněž neexistuje jistota, že Putinovo čekistické testování a zkoušení slabin nevyprovokuje tvrdší odpověď, než on sám dokáže bezpečně zvládnout," varuje závěrem odborník.  

Témata:  Rusko,  USA,  Ruská armáda