Řím - Podle nového volebního zákona v Itálii je třetina křesel vyhrazena většinovému hlasování (kandidát, který obdrží nejvíce hlasů, je zvolen), zatímco téměř dvě třetiny jsou vyhrazeny proporční reprezentaci (kandidáti stran, které obdrží nejvíce hlasů, jsou zvoleni). Hlasování podle tohoto systému si občané poprvé vyzkouší 4. března.
Norma, kterou italský Senát schválil loni v říjnu, na rozdíl od té předchozí kombinuje prvky proporčního a většinového zastoupení, a představuje tak složitý systém, na jehož základě může vzniknout parlament bez stabilní většiny. Nový systém také podporuje vznik volebních koalic, což se nelíbí některým stranám.
Italský politický systém je v Evropě ojedinělý v tom, že obě komory mají stejné pravomoci a volí se zároveň na obdobný počet let, ale jejich složení a metoda zvolení se liší.
Podle nové normy mohou strany kandidovat buď samostatně, pak musejí překonat tříprocentní práh, nebo v předem oznámené koalici, což nový systém upřednostňuje, ale v tom případě musejí překonat desetiprocentní práh, v rámci čehož alespoň jedna strana musí dosáhnout tří procent. Strany, které neobdrží ani jedno procento hlasů, neuspějí, i když jsou součástí koalice.
Tyto limity platí i pro Senát, kromě skutečnosti, že díky specifičnosti italského systému, pokud jedna strana získá 20 procent hlasů voličů alespoň v jednom z 20 regionů, ve volbách uspěje bez ohledu na to, jaký je její celostátní výsledek.
V parlamentu je pro většinový systém rezervováno 232 křesel a pro poměrný 386, 12 je vyhrazeno pro zámořské volební obvody. Podobně pro senát jsou vyhrazeny počty 102, 207 a šest.
Předchozí volební systém byl původně zamýšlený jako pojistka proti přílišné moci exekutivy - v reakci na zkušenost fašismu - ve svém důsledku dnes již celý legislativní proces ztěžoval, komplikoval možnost přijímání nových potřebných reformních zákonů, a vedl k častému střídání vlád v zemi.
Na počátku roku 2014, kdy se stal nejmladším italským premiérem Mateo Renzi, navíc ústavní soud shledal část (volební bonus pro vítěznou stranu) tehdejšího volebního systému za protiústavní.
Záměrem Renziho reformy tak bylo vedle řešení zásahu ústavního soudu i přeměnit Senát na nepřímo volenou komoru, jež by měla ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou omezené pravomoci. Počítalo se s tím, že Senát ztratí možnost svrhnout vládu a přijde o značný vliv na blokování přijímaných zákonů.
Všechno ale ztroskotalo na referendu, kterým měli zákon o změně ústavy posvětit italští voliči. Ti předloni v prosinci normu odmítli a pohřbili tak možnost potřebných reforem, jejich rozhodnutí navíc nahrálo do karet populistickým stranám v zemi.
V minulých parlamentních volbách v únoru 2013 zvítězila koalice levého středu Piera Bersaniho se ziskem 29,5 procenta hlasů a 345 z celkem 630 křesel před pravicovou koalicí Silvia Berlusconiho, které získalo 29,2 procenta a 125 křesel, Hnutím pěti hvězd Beppeho Grilla s 25,6 procenta a 109 křesly a centristy Maria Montiho se ziskem 10,6 procenta a 47 křesly. Sestavením nové vlády pověřil prezident Giorgio Napolitano v dubnu 2014 místopředsedu Demokratické strany (PD) Enrika Lettu. Nová vláda složila přísahu v říjnu.
Související
1. listopadu 2024 10:27
3. října 2024 20:36
27. srpna 2024 20:30
24. srpna 2024 4:52
22. srpna 2024 11:41