Spálené prsty od ohně či kyseliny, žádné doklady? Jak úřady odhalují, jestli migrant lže?

BAMF se musí vypořádat s několika výraznými výzvami. Jejich úkolem je co nejlépe identifikovat migranty, to však není snadný úkol, protože samotní migranti se mnohdy identifikaci brání. Zaměstnanci úřadu se setkali s případy, kdy žadatelé o azyl měli spálené prsty od ohně či kyseliny. Toto bránění identifikaci může i částečně pochopitelné důvody – uprchlíci se bojí svých nepřátel z domovské země a chtějí jim znemožnit je vypátrat. BAMF však musí především počítat s tím, že důvody mohou být mnohem temnější – že migranti se spálenými prsty jsou těmi nepřáteli.

Podle údajů 60 až 80% migrantů během vrcholu migrační krize dorazilo do Německa bez pasů. Je samozřejmě mnohem obtížnější se tvářit jako 16letý uprchlík, když datum narození z pasu hovoří o 28. letech. Nedostatek možností, jak identifikovat migranty ztěžuje práci BAMF, ten však má vlastní způsoby, jak zjistit, zda-li migrant vypráví věrohodný příběh.

Na sociálních sítích jsou migranti často napadáni za to, že mají u sebe mobily. Právě ty skutečně mohou rozhodovat o přijetí či vyhození žadatele o azyl. Pokud migrant nemá žádný identifikační údaj, BAMF může vzít jeho mobil a stáhnout z něj metadata  (ale ne zprávy). Pokud by např. žadatel tvrdil, že je z Turecka, ale mobil ukazoval na hovor z Jemenu, pro BAMF je to vodítko, že něco není úplně v pořádku.

Další užitečnou technikou je software pro rozpoznávání obličeje. Úředníci si jej velmi pochvalují, protože je zvláště užitečný pro zachycení „profesionálních“ migrantů. BAMF při porovnání tváře s informacemi z databáze biometrických údajů MammothDB může zjistit, že muž či žena stejné tváře, ale jiného jména žádal o azyl už předtím jinde a i pod jinou národností a nebylo mu vyhověno.

Taktéž BAMF používá počítačové programy pro rozpoznání jazyka. Žadatel musí vyprávět po určitou dobu ve svém údajném nativním jazyce. Počítač zkoumá, zda-li je jeho přízvuk správný a kam by se dal zařadit. Podle jednoho úředníka např. takto objevil muže, který tvrdil, že je z Iráku, ale jehož přízvuk počítač vyhodnotil jako francouzsky-kanadský nebo německý. Zřejmě se jednalo o Evropa, který se pokouší skrýt svoji identitu po delším setrvání v Iráku, pravděpodobně zahraniční bojovník. Byl zadržen SWAT týmem.

O tom, zda migranti mluví pravdu či lžou, mohou vypovídat i velmi malé detaily jako např styl zavazadel, který si žadatelé o azyl berou ze své země. Andreas Jödecke, vedoucí berlínské pobočky BAMF, zmiňuje případ rodiny migrantů ze Sýrie vystupující z autobusu, kde několik dívek mělo čisté černé vlasy a kufry s tvrdým pláštěm, což považoval za zajímavou volbu. Jödecke připomíná, že když praví uprchlíci vystoupí z autobusu, je většinou dost cítit, že byli několik dní na cestě.

BAMF se musí neustále adaptovat na různé pokusy ekonomických migrantů získat si místo v Německu. Např. v roce 2016 začala přicházet vlna nezletilých bez doprovodu. Podle Jódeckeho to bylo proto, že se každý klanový afghánský náčelník rozhodl poslat svého syna jako tzv. kotevní dítě (anchor baby, termín odkazují na dítě, které se narodilo matce s občanstvím v jiné zemi, které ale dostalo občanství v zemi, kam bylo posláno a které tedy může umožnit své rodině lepší možnosti při získávání azylu - poznámka redakce). Když si Afghánci všimli, že BAMF se zvláště zajímá o špatné zacházení ze strany afghánské policie, podali echo a následující migranti už pilně hovořili o hrůzách, kterým se jim mělo dostat od afghánských policejních sborů.

Tuto praxi výstižně dokládají slova jednoho z pašeráků, který svého uprchlického klienta varoval, že „Německo je země papírování“ a doporučil, aby svůj příběh učinil „přímým.“ BAMF se však naučil tyto recyklované příběhy poznávat. Zkušený úředník zastaví žadatele už po několika slovech a rovnou se jej otáže na konec příběh – proč skutečně žádá o azyl až v roce 2015, když byl ohrožován Tálibánem už v roce 2011 a když byl několikrát v Německu.

Jednou se takto přišlo na tvůrce dětské pornografie, který se obával smrti protože byl objeven jeden z jeho klientů v Íránu. „Nebyl uprchlíkem a my mu neposkytneme cestu k záchraně kůže," komentuje případ Jödecke. Dodává však, že „každý má právo žádat."

Témata:  uprchlíci,  migrace,  Německo