Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

No-go zóny: Opravdu existují, nebo jde o výmysl médií a radikálů?

Muslimové
Muslimové
Foto: Pixabay

Takzvané non-go zóny bývají jedním z nejcitovanějších argumentů odpůrců migrace proti přijímání muslimských uprchlíků. Termín má označovat městskou čtvrť se silnou přistěhovaleckou komunitou, kde vládne a je vynucováno islámské právo šária. Člověk nepatřící k muslimské komunitě tedy musí být oblečen podle islámských zvyků, jinak mu hrozí násilí či dokonce smrt. Existují ale skutečně non-go zóny nebo jsou jen uměle vytvořeným mýtem?

V roce 2015, samozvaný expert na terorismus Steve Emerson na televizi Fox News tvrdil, že město Birmingham se stalo kompletní non-go zónou. Jeho slova vzbudila velkou kritiku na sociálních sítích, zvláště mezi obyvateli Birminghamu, kteří se smáli údajné islamizaci města. Tehdejší britský premiér David Cameron se nerozpakoval nazvat Emersona „naprostým idiotem.“ Fox News i Emerson se později omluvili, že svá tvrzení nepodložili žádnými relevantními argumenty.

Historie non-go zón

Hicham Tiflati, odborník na terorismus a náboženství z německého Institutu pro radikalizační a deradikalizační studia (GIRDS), ve svém příspěvku pro web European Eye on Radicalization podotýká, že poprvé termín non-go zóna byl použit Danielem Pipesem, zakladatelem Middle East Forum, známým pro své protiislámské názory. Pipes přiznává, že jeho pojem je překladem francouzského „Zones Urbaines Sensibles( ZUS) – „citlivé městské zóny“. 

ZUS se začaly tvořit po druhé světové válce, kdy do Franice začali přicházet vlny migrantů a usazovat se na předměstích francouzských měst. Jedná se prakticky o jiný termín pro „ghetto.“ ZUS jsou charakteristické velkou chudobou a vysokou mírou kriminality. Francouzská vláda je označuje jako „citlivé“ kvůli přítomnosti etnického napětí a silných gangů, které představují nebezpečí pro uniformanované příslušníky – nejenom policisty, ale např. i zdravotníky či hasiče. ZUS nicméně nejsou záležitostí jen Francie, ale i dalších evropských zemí se silnou migrační komunitou, např. v Anglii či severských zemí.

Částečné non-go zóny

Podle Tiflatiho nelze jejich existenci popírat, upozorňuje však na nutnost je vidět, takové jaké jsou. Tedy nikoliv území, kde vládne šária a ženy jsou nuceny být zahalené, ale jako jedny z nejchudších oblastí v daném městě, které byly autoritami ignorovány po desítky let a kde tedy mohl zločin, gangy a později i radikalizace svobodně bujet.

Pipes, který v průběhu let navštívil rozmanité ZUS po celé Evropě a USA, sám později přiznal, že jeho termín není zcela přesný. Namísto o non-go zónách nyní navrhuje mluvit o tzv. „částečných non-go zónách.“ Při svých cestách se setkal jen s minimálním nebezpečím a nikdo mu nebránil ve vstupu, ani odchodu. Naopak, poznamená s jistou dávkou ironie, někde byl vítán jako potenciální konzument nabízených drog.

Na základě své zkušenosti dospěl Pipes k názoru, že obyčejný občan jako on do non-go zón může svobodně vstoupit a proto nelze hovořit o non-go zónách pro normální civilisty. To však neplatí pro uniformované příslušníky, kteří podle toho, co viděl, skutečně čelí zvýšenému nebezpečí ze strany obyvatel ZUS.

Proto Pipes navrhuje hovořit o částečných non-go zónách pro vyjádření rozdílné míry nebezpečí, které číhá na civilistu a na uniformovaného jedince či skupinu. Tiflati též poukazuje na to, že existují rozdíly mezi jednotlivými ZUS – některé jsou „must-leave (opusťte ihned)“ zóny, jiné jsou “do-not-go-to (nechoťte do)” zóny nebo “at-your-own-risk (na vlastní nebezpečí)“ zóny.

Pipes též podotýká, že proti americkým ghettům jsou evropské ZUS poměrně klidnými místy. A ačkoliv stále trvá na tom, že jsou centry islámského, radikalizačního opporu vůči evropské, západní kultuře, uznává, že právo šária zde neplatí, naopak i přes všechny své problematické aspekty jsou ZUS stále poplatné francouzskému (v případě Švédka švédskému, v případě Anglie anglickému) právnímu řádu.

Tzv. non-go zóny tedy existují a negativní pověst, která je s nimi spojená, je v mnoha případech zcela zasloužená. Nicméně, ne všechny mýty okolo nich jsou pravdivé. Ačkoliv jsou převážně muslimské a imigrantské, samotné právo šária v nich není aplikováno a zvláště ne na procházející občany. Ti se zde mohou setkat s příležitostným násilím či krádeží za bílého dne, zároveň ale mohou projít celou čtvrtí v relativním bezpečí – záleží na dané zóně. Non-go zony jsou tak non-go jen pro uniformované příslušníky, kterým hrozí reálné nebezpečí napadení. V tomto se muslimské non-go zóny neliší od amerických ghet – jen s tím rozdílem, že ty bývají nebezpečné i pro obyčejné civilisty.

Témata:  muslimové uprchlíci Imigranti z Afriky a Blízkého Východu

Související

Aktuálně se děje

12:24

Počasí zaúřaduje. K intenzivnímu sněžení se přidá i další jev

Na Moravě a ve Slezsku může napadnout ještě o pár centimetrů více, než se původně předpokládalo. Vyplývá to z nejnovějšího znění výstrahy, v němž Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) upřesnil její časovou a územní platnost. Meteorologové zároveň přidali varování před silným větrem. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy

Anders Behring Breivik už nechce sedět ve vězení. Masový vrah chce na svobodu

Anders Behring Breivik už nechce sedět ve vězení. Masový vrah chce na svobodu

Norský masový vrah Anders Behring Breivik, který v roce 2011 při bombovém útoku a střelbě zabil 77 lidí, stanul v úterý před soudem, aby podruhé požádal o podmínečné propuštění. Breivik si odpykává trest odnětí svobody na 21 let, což je maximální možný trest v Norsku. Podle norského práva má však po deseti letech vězení nárok na slyšení o podmínečném propuštění.