reklama

Žadatelé o azyl v jednom z německých středisek pro zpracování uprchlíků tráví měsíce v tom, co sami označují za „nelidské podmínky“. Snaží se získat přístup k odpovídající zdravotní péči v byrokratickém limbu, zatímco čekají na zpracování jejich žádostí.

Lidé ubytovaní v zařízení Fürstenfeldbruck nedaleko Mnichov hovořili s novináři anonymně ze strachu, že budou mít potíže se správci tábora nebo při podávání žádostí o azyl. Tvrdí přitom, že jsou nuceni žít ve stísněných místnostech, navíc mají k dispozici jen špinavé záchody a v kantýně podle nich často dochází ke rvačkám. Dokonce tu byly zaznamenány i pokusy o sebevraždu,

Obyvatelé, převážně ze subsaharské Afriky, také ukázali novinářům videa z tábora, ihned dodali, že to mají zakázáno. Videa zachycují přeplněné ložnice a podlahu na toaletách, která je pokryta odpadky a žlutou kapalinou.

Migranti si také stěžují, že v malých pokojích bývá ubytováno až osm lidí, a to více než rok. Kromě zaměstnanců a obyvatel jsou se do tábora dostanou jen charitativní pracovníci a místní úředníci - novináři ne, takže je podle DW těžké slova uprchlíků ověřit. Bavorský úřad, který spravuje Fürstenfeldbruck, kde žije až 1 000 lidí, kteří si nesmějí hledat práci, trvá na tom, že podmínky v zařízení jsou přiměřené.

Willi Dräxler, komisař pro integraci v radě města Fürstenfeldbruck, který měl pravidelný přístup do tábora, ale oponuje, že podmínky v zařízení jsou často velmi složité a dlouhodobě nevhodné pro lidské bydlení. Pro DW uvedl, že ví o případech, kdy museli být lidé přijati na psychiatrická oddělení, protože měli sebevražedné myšlenky. Úřady sice žádný pokus o sebevraždu v zařízení nepotvrdily, DW se ale odkazuje na jednu lékařskou zprávu, která ukazuje opak.

Fürstenfeldbruck patří k těm zařízením, které vznikly loni na příkaz vlády kancléřky Angely Merkelové a ministra vnitra Horsta Seehofera. Tato zařízení měla usnadnit azylový proces tím, že bude vše vyřizováno pod jednou střechou. Centra se označují jako AnkER, což je zkratka pro Ankunft, Entscheidung, Rückführung neboli „příjezd, rozhodnutí, návrat."

Podle jednoho z nigerijských migrantů je toto zařízení otřesné. „Znám lidi, kteří by raději byli ve vězení,“ přiznal. Další Afričan tvrdí, že tábor je špinavý a pořádný úklid se dělá jen tehdy, když mají na návštěvu přijít vládní úředníci. „Všude jsou odpadky, lidé močí vedle, protože toalety nejsou dobře uklizené," vysvětlil. Podle bavorských úředníků to ale není pravda, toalety se prý uklízejí pětkrát denně.

„Pokaždé, když jdu ven a pak se vrátím, cítím smutek," říká Nigerijec Donald. „Můžeš někam odejít, ale vrátit se je smutné. Ochranka není přátelská, nikdo není přátelský,“ posteskl si.

Obyvatelé si také stěžovali na špatnou lékařskou péči, ve službě je prý jen velmi malý počet lékařů; závažné psychické problémy pak vedou k pokusům o sebevraždu; mezi lidmi se navíc šíří hepatitida B, která je přenášena krví a tělními tekutinami. Problém je totiž v tom, že nakažení lidé žijí dohromady s těmi zdravými.

Úřady tvrdí, že žadatelé o azyl mají přístup k základní zdravotní péči prostřednictvím praktického lékaře, který je k dispozici po dobu 2,5 hodiny týdně na každých 100 obyvatel, denně prý léčí až 70 pacientů. „Toto by ale znamenalo, že praktický lékař je k dispozici pouze 20 hodin týdně pro všech 800 obyvatel - jinými slovy, pokud je denně léčeno 70 pacientů, každého pacienta by praktický lékař viděl v průměru méně než pět minut,“ vypočítávají novináři.

Migranti mají zakázáno mít na pokojích jakékoliv kuchyňské spotřebiče včetně rychlovarné konvice, jsou tedy plně odkázáni na místní kantýnu. Tam ale podle obyvatel není bezpečno, protože tam často dochází k potyčkám. Problémem je i distribuce jídla. Neexistuje tu žádná kontrola a když je k jídlu maso, někteří si chodí vícekrát a další porce si odnesou do pokojů. Na některé pak jídlo vůbec nezbude. Výsledkem jsou rvačky přímo ve frontách na jídlo.

Někteří pracovníci z nevládních organizací dokonce dospěli k závěru, že podmínky v centru jsou úmyslně ponechávány na špatné úrovni, aby úřady odradily lidí od podávání žádostí o azyl. „Určitě bych řekla, že je to odstrašující mechanismus, který nutí lidi čekat. Nemají přitom žádné vyhlídky do budoucna a nemohou vést normální život,“ vysvětluje Katharina Groteová, zástupkyně organizace, která se zaměřuje na pomoc uprchlíkům.

„Je to v podstatě obří skladovací skříň pro lidské bytosti," varuje komisař Dräxler, který působí jako styčný bod mezi správci, uprchlíky a místními lidmi. Dräxler mluví o beznaději ve Fürstenfeldbrucku a dodává, že je to zázrak, že město prozatím bylo ušetřeno nějakého vážného incidentu.

Loading...

8 komentářů (Poslední 27.05. 21:37) Napište svůj názor

reklama