Radní bouchli do stolu! Došla jim trpělivost s muslimy, dostali nevídaný zákaz

27letý Mohammed Awwad a jeho snoubenka, si přes online sítě v Hadatu našli přijatelný byt k pronájmu. Jeho majitel jim však řekl, že jim jej neprojme, protože jsou muslimové.

Majitel se omluvil se jim, že jemu samotnému by to nevadilo, ale dle městského nařízení mohou od křesťanů si byty a domy kupovat a pronajímat zase jen křesťané. Zákaz se týká jen křesťanské komunity. Muslimové mohou pronajímat a prodávat své byty komukoliv chtějí.

I jiné křesťanské oblasti v Libanonu přistupují k takovýmto opatřením, ačkoliv žádná tento typ zákazu nevyhlásila tak napřímo a veřejně jako Hadat. Např. v převážně křesťanské oblasti Jezzine je muslimům zabráněno kupování půdy tím, že místní úředníci změnili její stav z komerční na agrární. V jiných vesnicích a městech pouze místní obyvatelé mohou nakupovat nemovitosti.

Hadat bylo po několik dekád převážně křesťanské město. Vyšší porodní i imigrační přírůstek muslimů však vedl k tomu, že zde začali převažovat. Nyní tvoří asi 60 až 65% obyvatel města.

Podle starosty Hadatu, George Aouna, je právě skutečnost existence početné muslimské komunity důkazem, že svým zákazem, který prosadil v roce 2010, nikoho nediskriminuje. Právě z toho jej obviňuje jak Awwad, tak i libanonský ministr vnitra, podle něhož je krok v rozporu s ústavou, která zaručuje libanonským občanům možnost najmout si či vlastnit nemovitost, kdekoliv chtějí.

„Každá šiitská vesnice by si měla zachovat svou šíitskou povahu, každá křesťanská vesnice by si měla zachovat svou křesťanskou povahu a každá sunnitská vesnice by si měla zachovat svou sunnitskou povahu. Chceme zachovat naši vesnici nebo to, co z ní zůstává,“ obhajuje své rozhodnutí Aoun. „Říkáme každému křesťanovi, aby byl pyšný na svou vesnici. Žijte zde, pracujte zde a vychovávejte své děti zde. Jsme příkladná vesnice pro soužití,“ tvrdí starosta.

Aoun byl obviňován z rasismu a diskriminace už dříve. Dva roky zpátky Hadat jako jedno z prvních měst zakázalo syrským uprchlíkům, aby pracovali ve městě. Aoun patří do ultranacionalistické strany prezidenta Michela Aouna, Volné vlastenecké hnutí, které je proti přijímání syrských uprchlíků.

Sektářské napětí

Případ Hadatu je dle AP dalším malým příkladem hluboce vrytého sektářského rozdělení v zemi, které vedlo k patnáctileté občanské válce mezi křesťany a muslimy. Aby zabránil dalšímu sektářskému násilí, Libanon důsledně dbá na jasné rozdělení moci. Prezident tak musí být maronitský křesťan, premiér sunnita a mluvčí parlamentu šiíta.

Tato dělba moci reflektuje demografické rozdělení země. Třetina obyvatel jsou křesťané, druhá třetina šiíté a poslední třetina jsou sunnité. Příchod syrských migrantů, které Libanon hostí v poměru na počet obyvatel nejvíce na světě, však tuto demografickou rovnováhu mění, což je jeden z hlavních důvodů, proč prezidentovo křesťanské politické hnutí je proti jejich příchodu.

Kromě napětí mezi křesťany a muslimy vládne v Libanonu napětí i mezi sunnity a šiíty. Zatímco sunnitští politici včetně premiéra bývají napojeni na sunnitskou Saúdskou Arábii, šiítští politici, zvláště ti z libanonského islamistického hnutí Hizballáh, jsou napojeni na Írán. Napětí mezi těmito hlavními aktéry Blízkého východu se tak promítá i do libanonské politiky.

Témata:  muslimové,  křesťanství,  Libanon