Praha - "Donald Tusk, Polák, což má v této souvislosti rozhodující význam, pronesl před uskutečněním referenda o vystoupení Británie z EU, že by to byl konec západní civilizace. Když ten konec nastal, začal vzápětí tvrdit, že si vzpomíná na radu svého otce, že co tě nezabije, to tě posílí," píše advokát a bývalý soudce nejvyššího správního soudu Jiří Vyvadil v komentáři, který poskytl serveru EuroZprávy.cz.
Na Brexit je možné nahlížet nejrůznějšími pohledy a jedním z nich je, že byl prostě jen vyvrcholením nahromaděným rozporů Západu, nebo chcete-li euroatlantické části našeho světa..
Z Evropské unie odešla země, která byla nejen symbolem, ale reálným poutem mezi USA a Evropskou unií.
Donald Tusk, který by dnes jistě už ona slova nezopakoval, měl naprostou pravdu. Tak jako pád Berlínské zdi znamenal pád sovětského bloku, následně i pád Sovětského svazu, odchod Gorbačova, konec RVHP i Varšavské smlouvy, odchod Velké Británie z Evropské unie odstartoval stejný počátek konce stávajícího uspořádání po roce 1989.
V roce 1989 byl poraženým Sovětský svaz a vítězem Západ.
Dnes je poraženým Západ a vítězem Rusko...
Ten pád se velice rychle začíná projevovat.
Poražené jsou především národní státy, jejichž zahraniční politika byla po čtvrt století fanaticky namířená proti Rusku a zároveň fanaticky orientovaná ve prospěch těch sil, které v rámci evropské části EU a NATO představovali nejvíce nenávistnou militaristickou složku namířenou ke zničení Ruska.
A tak polští politici, a bylo jedno, zda za Občanskou platformu či za Právo a spravedlnost, vášnivě podporovali Camerona a Brity jako celek v jejich nenávisti vůči Rusku, ale nyní s úděsem berou na vědomí, že Britové Poláky, kteří jako kobylky vtrhli do jejich přelidněné Anglie emotivně vyzývají k tomu, aby táhli domů.
Jejich politická nepředstavivost se ukazuje v tom, že prosadili největší vojenské cvičení NATO na svém území od roku 1989 s cílem upevnit severoatlantickou alianci proti Rusku, ale současný stav je přesně opačný. Psychologicky Západ bude už jen oslabovat.
A stejně jsou na tom protirusky myslící Lotyši, Estonci, Litevci.
Nenávidí Rusko, milovali militaristickou Velkou Británii a dnes jejich ekonomické migranty posílají Britové k čertu.
Ale vývoj jde rychle dál...
Turecko i Izrael velmi rychle vyhodnotili, kdo je v této části euroasijského kontinentu onou rozhodující globální velmocí. Erdogan se pokorně omluvil Putinovi a jeho nový předseda vlády prohlásil, že je třeba budovat vztahy s Ruskem, ale i dříve nenáviděným Iránem a znovu i Egyptem...
S Izraelem nastalo rovněž usmíření...
A Holandsko vzápětí odhodilo váhání a jejich předseda vlády prohlásil, že asociační dohodu s Ukrajinou v této podobě podepsat nelze, což přeloženo znamená, že podepsána nikdy nebude.
Brexit změnil během jediného dne svět a silný Západ se stal slabým a Putin bez hnutím malíčkem je vítězem.
A že se Evropská unie v této podobě dříve či později rozpadne, je naprosto jasné.
Samozřejmě, že zde v nějaké podobě jednak něco zůstane a něco nového vznikne.
Ovšem týden stačil na to, abychom si znovu potvrdili, že ze současných představitelů EU a představitelů členských zemí EU není jediný, který by přinášel strhující vizi. Jenom přežvykují slovíčka a mluví o změně.
Nechápou zákonitosti vývoje.
Nechápou, že když se něco přežije, tak to končí.
To zřejmě nechápal ani Michail Gorbačov během prvních týdnů po pádu Berlínské zdi.
A přitom je to prosté:
Tak jako svého času musela zákonitě skončit RVHP a Varšavská smlouva, protože nebyla schopna nic nového a nadějného nabídnout, skončí zákonitě i Evropská unie a NATO.
Témata: Jiří Vyvadil, Brexit
Související
28. listopadu 2019 18:40
16. května 2019 22:16
25. září 2016 21:51
13. září 2016 21:54
6. září 2016 21:59
13. srpna 2016 19:51
