Téměř 12 procent zelené energie, kterou v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko vyrobily turbíny, přišlo letos nazmar, protože je rozvodná síť nepobrala. Podobně nestačila na deset procent energie ze solárních panelů v chudé provincii Čching-chaj v centrální části země. Ve slunné a větrné, ale řídce osídlené provincii Kan-su na severozápadě země by míra využití větrné a solární energie letos mohla klesnout pod 90 procent z téměř 97 procent v roce 2021.

Ačkoli s tím souvisí i zpomalení čínské ekonomiky a menší spotřeba energie kvůli protipandemickým výlukám, hlavním viníkem je rychlé tempo instalace obnovitelných zdrojů energie. Čína dosáhla rekordu v přírůstku větrné kapacity v roce 2020 a loni pak v příbytku kapacity solární. Zatímco loni Peking instaloval necelých 55 gigawattů solární elektřiny, letos počítá s dvojnásobkem - chce přidat 108 gigawattů.

Na rozdíl od uhlí však nelze vítr a sluneční světlo šetřit pouze na dobu, kdy je energie potřeba, a tak nově instalovaná kapacita generuje více elektřiny, než je rozvodná síť schopna využít. Zelená zařízení se musejí odpojovat, aby se síť nepřetížila. To je špatné pro energetické společnosti, které za tuto energii nedostávají zaplaceno, i pro životní prostředí, protože promarněná čistá energie mohla snížit emise ze spalování uhlí.

V roce 2017 Čína kvůli těmto nuceným odstávkám zavedla systém kvót, na jehož základě musejí regiony zpomalovat nové projekty, dokud veškerou energii nevyužijí. To vedlo k tomu, že letech 2018 a 2019 klesl po polovině desetiletí růstu přírůstek solární a větrné energie.

Peking ale vyvinul další nástroje, jak se vypořádat s nadbytkem větrné a solární energie. Jednak buduje dálková vedení pro její přepravu do míst, kde ji lze využít, a také vyvíjí systémy skladování energie, které mohou energii absorbovat a později ji přerozdělit. Investice do obou technologií se pravděpodobně zvýší, protože dvě hlavní čínské energetické společnosti nedávno slíbily zvýšit kapitálové výdaje, aby pomohly stimulovat ekonomiku.