Jak lidé podléhají hoaxům? Bouří se proti hmyzu, i když je realita úplně jiná

Francouzský senátor Laurent Duplomb prohlásil, že „Francouzi jedí hmyz, aniž by to věděli“, zatímco jeho polský kolega Bartosz Kownacki navrhoval, aby opozice používala slogan „Místo kuřete jez červy“. V Nizozemsku se Thierry Baudet ukazuje na veřejnosti s pytlíkem moučných červů, které demonstrativně odmítá. Italská Lega na plakátech zobrazuje muže, jak si vkládá do úst obřího cvrčka, doprovázeného heslem: „Změňme Evropu, než ona změní nás.“ Podobné obrazy mají silný efekt – v lidech evokují nechuť, odpor a nedůvěru k čemukoli novému, neznámému či jinému.

Za tímto odmítnutím se však skrývá složitá směs dezinformací, kulturních stereotypů a moderních konspiračních teorií. Pravice už několik let tvrdí, že elity plánují nahradit klasické maso hmyzími bílkovinami – nikoliv jako možnost, ale jako povinnost. Hmyz se tak v tomto narativu stává symbolem ekologického útlaku, degenerace a podřízenosti.

Ve skutečnosti je podle The Conversation realita mnohem méně dramatická. Evropská komise schválila pro lidskou spotřebu pouze několik druhů hmyzu, a to navíc ve zpracované podobě – například jako proteinová mouka určená k pečení nebo do těstovin. Navzdory oficiálnímu povolení zůstává poptávka minimální. Většina spotřebitelů v Evropě se k hmyzu stále staví s nedůvěrou a především s odporem. Například ve Francii, Německu nebo Česku je představa pojídání červů a kobylek pro mnohé ztělesněním něčeho nepřirozeného, a dokonce i nechutného.

Přesto hysterie kolem této otázky sílí. Jedním z důvodů je propojení tématu s konspiračními představami o tzv. Velkém resetu – návrhu Světového ekonomického fóra z roku 2020 na přeměnu globálního kapitalismu směrem k větší udržitelnosti. Konspirátoři však tuto iniciativu interpretují jako snahu elit převzít kontrolu nad životy obyčejných lidí, a to včetně toho, co budou jíst. V tomto rámování pak hmyz vystupuje jako symbol potupy – místo masa cvrčci, místo volby poslušnost.

Významným propagátorem této rétoriky se stal americký moderátor Tucker Carlson. V roce 2023 odvysílal pořad nazvaný „Ať jedí brouky“, což bylo přímé přirovnání k údajné lhostejnosti elit vůči běžným občanům – narážka na legendární výrok Marie Antoinetty. Podle Carlsona elity dál hodují na steacích, zatímco obyčejní lidé jsou nuceni žvýkat kobylky. Tento motiv se neustále opakuje i v ruské propagandě, která líčí Evropany jako oběti sankcí, nucené jíst hmyz kvůli své „nesmyslné“ konfrontaci s Moskvou.

Síla narativu o „broucích“ spočívá právě v jeho schopnosti vyvolat silné emoce. Hmyz je v evropské kultuře hluboce zakořeněn jako symbol něčeho špinavého, cizího a odpudivého. Právě proto se stal dokonalým prostředkem k dehumanizaci politických protivníků. Označit někoho za „pojídače brouků“ znamená postavit jej mimo normální společnost – udělat z něj výsměch a terč nenávisti. V historii najdeme podobné příklady – od arménské genocidy, kdy byli Arméni označováni za kobylky, přes nacistickou propagandu líčící Židy jako vši, až po rwandskou genocidu, v níž byli Tutsiové nazýváni šváby.

V současnosti se hmyz proměnil v symbol údajného úpadku Západu. Kritici evropské integrace a ekologických reforem jej používají jako důkaz, že starý svět založený na tradicích, rodině a mase je nahrazován novým řádem – technokratickým, umělým a podle nich nelidským. Konzervativní kritici popisují tuto změnu jako kulturní revoluci, která si bere na mušku i talíř běžného člověka.

A přesto se mezi vědci o hmyzu mluví jinak. Od roku 2015 přibývá odborných studií varujících před zranitelností globálního potravinového systému. Války, klimatické změny a populační růst kladou stále větší nároky na produkci potravin. Hmyzí proteiny se v tomto kontextu jeví jako jedno z možných řešení – nikoliv jediná nebo povinná cesta, ale jako doplněk pro budoucnost. Jsou výživné, efektivní na chov a mají nízkou uhlíkovou stopu.

Autor článku, vědec D. D. Moore, popisuje svou osobní zkušenost: koupil si mouku z cvrčků a připravil z ní „krickcinu“ – španělskou sušenou šunku s jemným oříškovým nádechem. Jeho přátelé však odmítli ochutnat. Ne kvůli chuti, ale kvůli myšlence samotné.

Právě v tom možná tkví skutečné jádro problému. Nejde o spiknutí, ale o obyčejný lidský odpor k neznámému. Strach, který se snadno zneužívá. A v době, kdy politický boj stále více připomíná kulturní válku, se i hmyz může stát frontovou linií. Ne kvůli své nutriční hodnotě, ale kvůli své symbolice. 

Témata:  hoax,  hmyz