Migrační krize vrcholila v roce 2015, od té doby počty klesly

Itálie tehdy požádala EU o svolání mimořádného summitu. Z první potopené lodi u pobřeží Libye se z asi 550 osob na palubě podařilo zachránit jen 144. Další loď s asi 850 běženci z Libye se potopila o pět dní později, z ní se podařilo zachránit jen necelou třicítku osob. Bylo to největší neštěstí svého druhu ve Středomoří.

Ale nebyla to jediná tragédie. V srpnu 2015 bylo nalezeno 71 těl mrtvých uprchlíků v odstaveném chladírenském voze na dálnici mezi Budapeští a Vídní. Soud v maďarském Kecskemétu v červnu 2018 potrestal 25 lety vězení čtyři hlavní obžalované.

V roce 2015 požádalo v Evropské unii o azyl podle Eurostatu celkem 1,322.000 migrantů. Většina z nich zamířila do Německa. Zhruba polovinu příchozích tvořili podle IOM uprchlíci ze Sýrie, asi 20 procent bylo z Afghánistánu a okolo sedmi procent z Iráku.

V roce 2016 se počty žádostí azylantů v EU podle Eurostatu vyšplhaly na 1,260.000, o rok později žádalo 705.000 osob, v roce 2018 jich bylo 608.335 a vloni 738.425. Hlavními přijímacími zeměmi byly podle unijního podpůrného azylového úřadu EASO Francie, Německo a Španělsko, v těchto státech byla celkem podána víc jak polovina všech žádostí. Největší počet uprchlíků pocházel ze Sýrie, Afghánistánu a Venezuely.

V souvislosti s migrační krizí využily v kritickém roce 2015 některé země výjimek a částečně obnovily kontroly na hranicích. Od podzimu 2015, kdy se desetitisíce migrantů vydaly z Balkánu na cestu do západní Evropy, zavedlo kontroly Německo na hranicích s Rakouskem. Kontroly alespoň na části svých hranic zahájily a opakovaně prodlužují také Francie, Dánsko, Švédsko a Norsko. EK dlouhodobě na země apeluje, aby tyto hraniční kontroly už neprodlužovaly.

O kvótách na přerozdělování běženců, které se staly předmětem dlouhodobého sváru uvnitř osmadvacítky, rozhodli v září 2015 ministři vnitra unijních zemí. I když návrh na jednorázové rozdělení 120.000 žadatelů o azyl, kteří se nacházeli v Itálii a Řecku, mezi ostatní členské země získal podporu, nebyl schválen jednomyslně. Proti se postavilo Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, zdrželo se Finsko.

V lednu 2018 Soudní dvůr EU oznámil, že EK u něj podala žaloby proti Česku, Maďarsku a Polsku kvůli jejich odmítání programu přerozdělování žadatelů o azyl. Letos v dubnu soudní dvůr EU rozhodl, že Česko, Polsko a Maďarsko odmítáním povinného přerozdělování uprchlíků nesplnily své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie.

V červnu 2018 země EU na svém summitu schválily změny v přístupu EU k migraci. Potvrdily potřebu zřídit pro migranty střediska na severoafrickém pobřeží a i na území těch členských států, které se na takovém projektu dobrovolně chtějí podílet a dobrovolně by například od Itálie migranty převzaly.

V prosinci 2018 potvrdilo Valné shromáždění OSN většinou 152 hlasů globální pakt o migraci. Proti hlasovalo pět zemí, Česko, Maďarsko, Izrael, Polsko a USA. Dalších 12 zemí se zdrželo. Právně nezávazný globální pakt o migraci měl zajistit bezpečnou, řízenou a legální migraci, řada zemí včetně ČR jej však odmítá. Dalším přijatým dokumentem byl globální pakt o uprchlících, který rozšířil současný mezinárodní právní rámec o běžencích.

A letos v září zveřejnila návrh nové migrační a azylové politiky Evropská komise. Balíček počítající s urychlením návratů neúspěšných žadatelů i s povinnou solidaritou všech členských zemí jim ale dává na výběr, zda přijmou běžence, nebo budou organizovat návraty neúspěšných žadatelů o azyl. Podle českého premiéra Andreje Babiše je na novém návrhu pozitivní, že neobsahuje povinné kvóty pro přijímání uprchlíků.

Podle zprávy IOM o migraci za rok 2019 je ve světě nyní odhadem celkově asi 272 milionů migrantů, tedy asi 3,5 procenta světové populace, oproti 150 milionům migrantů v roce 2000. V roce 2015 to bylo celkově 249 milionů.

Témata:  uprchlíci