Paradox migrační krize: Uprchlíci drtí Německo, peníze ale nechtějí

Největší část prostředků - 7,9 miliardy eur - šla na boj proti příčinám migrace, dalších 7,5 miliardy eur směřovalo přes jednotlivé spolkové země na ubytování žadatelů o azyl nebo jejich integrační kurzy. Více než čtyři miliardy eur dostaly migranti na sociální podpoře.

Pro příští rok zatím spolková republika počítá s výdaji v souvislosti s migrací ve výši kolem 14,9 miliardy eur. Další miliardy ale zřejmě budou znovu směřovat ze státního rozpočtu jako finanční pomoc jednotlivým spolkovým zemím.

Hlavní migrační vlna z let 2015 a 2016 sice už opadla, když loni ve spolkové republice o azyl požádalo 185.853 lidí, integrace běženců do pracovního trhu a německé společnosti ale bude podle odborníků trvat ještě léta.

Migrantům o peníze paradoxně nejde

Migranti si navzdory ustáleným představám nevybírají cílovou zemi na základě jejich znalostí azylových systémů nebo migračních politik jednotlivých států, ani podle toho, jakou finanční podporu tam získají.

Rodiče, přátele a pašeráci – to jsou věci, podle kterých si určují svůj cíl v Evropě. Nejde přitom o žádné spekulace, ale o závěry vyplývající z rozhovorů s asi 250 běženci, které byly provedeny v letech 2002 a 2015, kdy vrcholila migrační krize do Evropy a kdy přišly miliony lidé hledajících ochranu.

První zpráva na toto téma vznikla až v roce 2015 na základě rozhovoru s běženci a nesla název Rozhodování, kam jít: Politiky, lidé a dojmy, které určují cílovou preferenci.

A i když se evropští politici dávno obecně shodli na důvodech migrantů ohledně volby konkrétních zemí, podle odbornice na migraci Heaven Crawleyovou na to šli špatně. Politici podle ní využili tyto obecně „chybné předpoklady" k rozvoji migrační politiky zaměřené na odrazování migrantů.

V průzkumu z roku 2002, který si nechaly zpracovat britské úřady, byli migranti dotazováni na předchozí znalosti britského azylového systému – a ukázalo se, že toho vědí jen velmi málo. Někteří dokonce neměli tušení, že můžou požádat o azyl.

Ve snaze zjistit, co ovlivňuje preference migrantů, je důležité si uvědomit, že jejich „volba" je často velmi omezená a zpočátku, obzvláště v případech akutního útěku, poměrně bezvýznamná. Oba průzkumy – ten z toku 2002 i ten o 13 let novější – se shodují, že žadatelé o azyl se obecně soustředí na nutnost odchodu, spíše než na místo, kam vlastně půjdou.

Žadatelé o azyl uváděli, že byli silně ovlivňováni pašeráky. Ze 65 respondentů jich 42 přiznalo, že je do Evropy dovedli pašeráci. Někdy pašeráci přímo rozhodovali o cílech a trasách. „Ta osoba mi řekla: Mám lístek, můžete jet do Londýna v Anglii,“ popisuje muž z Konga.

Druhým nejvlivnějším faktorem při výběru destinace migrantů je přítomnost rodiny a přátel v určité zemi. Odpovědi žadatelů o azyl naznačují, že očekávali, že i vzdálení příbuzní, kteří již v dané zemi žijí, jim mohou poskytnout nějakou počáteční podporu. Pro mnoho migrantů je také důležitá znalost jazyka a kulturní souvislosti. Ali z Iráku například uvedl, že nejprve pomýšlel na cestu do Austrálie, protože uměl anglicky.

Témata:  uprchlíci,  Německo