Terorismus nepřímo zasáhl také děti. Francie má stovky "chovanců národa"

Emilie a její manžel Nicolas byli 13. listopadu 2015 v koncertní síni Bataclanu, kde při atentátu zahynulo 130 lidí. "Nejdřív jsme si řekli: Přežili jsme, nemáme vážná zranění, nebudeme pro děti o tento status žádat," říká čtyřicátnice Emilie, která žije v Normandii.

Měsíce ale plynuly a posttraumatický šok se projevil se všemi svými ničivými důsledky. Pět let po útocích nemůže Emilie, která byla kdysi sekretářkou, pracovat a úřady jí přiznaly status invalidy. Jejího manžela, který je státním úředníkem, kvůli pracovní neschopnosti přeřadili na nižší pozici.

I když zpočátku pomoc odmítala, získala nakonec Emilie v roce 2019 status "schovanců národa" pro svou čtrnáctiletou dceru a osmiletého syna, kteří "psychickým stavem svých rodičů trpí už pět let". "Vše odkládáme stranou na později: Dcera se chce stát psycholožkou a já bych nebyla schopná jí její dlouhá studia zaplatit," říká Emilie.

Status "schovanců národa" (pupilles de la Nation) vznikl v roce 1917 a jeho smyslem bylo ochránit milion dětí vojáků a civilních obětí první světové války a zajistit jim budoucnost. Od roku 1990 jej mohou získat i děti a mladí lidé do 21 let, jejichž rodiče se stali oběťmi teroristických útoků.

Národní úřad pro veterány a oběti války (ONACVG) pomáhá "schovancům národa" při studiu či nástupu do pracovního života, poskytuje každodenní pomoc, přispívá na lékařskou péči, posílá dárky. Přispívá jim finančně (v průměru asi 3400 eur ročně, tedy zhruba 89.000 Kč), poskytuje jim ale i psychologickou pomoc.

Byla to Françoise Rudetzkiová, která po "čtyřech letech bojů" dosáhla toho, že byl přijat zákon, podle kterého mají děti obětí teroristických útoků nárok na sociální výhody určené "civilním obětem války". Rudetzkiová stála u zrodu asociace SOS attentats, kterou založila poté, co v roce 1983 utrpěla zranění při teroristickém útoku v pařížské restauraci Le Grand Véfour. "Věděli jsme, že Francie vstupuje do éry velkých atentátů, ale francouzská politická třída to tehdy naprosto odmítala," vzpomíná.

Útokem na redakci týdeníku Charlie Hebdo v roce 2015 začala ve Francii série atentátů, která si vyžádala už více než 250 obětí. Potomci zemřelých i zraněných jsou nyní největší skupinou "schovanců národa". Tento ochranný status udělí soud tím, že rozhodne o "adopci" dotyčného francouzským národem. Poznámka o přijetí do národní "pěstounské péče" se objeví i v rodném listě.

"Žádosti přichází i několik let po atentátech, ale postupem času jich soudci stále více odmítají, zvlášť když rodiče utrpěli psychická zranění. Někteří lidé se v problémech ocitnou až po letech. S každým novým atentátem, ale i kvůli soudním procesům s jejich pachateli, znovu trpí," říká Emmanuelle Doubleová z úřadu ONACVG.

Po velkých vlnách první světové války (986.000 schovanců), druhé světové války (280.000), války v Indočíně (30.000) a v Alžírsku (18.000) se adopce francouzským národem týkaly na počátku 21. století jen malého množství dětí, jejichž rodiče padli ve vojenské či policejní službě.

Po atentátech z roku 2015 (v lednu na redakci časopisu Charlie Hebdo a obchod s košer potravinami, v listopadu v ulicích Paříže a Saint-Denis a v koncertní síni Bataclan) a z roku 2016 (na promenádě v Nice) vzrostl počet adoptovaných jen za rok 2016 o 191.

Soud v Pontoise nedaleko Paříže se už začal zabývat i žádostí o národní adopci syna Samuela Patyho, středoškolského učitele dějepisu a zeměpisu, kterého 16. října zavraždil 18letý Čečenec. Motivem bylo podle všeho to, že Paty ve výuce ukázal karikatury proroka Mohameda.

Ke konci letošního roku pomáhal úřad ONACVG zhruba devíti stovkám dětí a mladých lidí mladších 21 let a 2000 dospělých. "Je to celoživotní status," říká Emmanuelle Doubleová. Nyní se obává, že bude muset "v příštích měsících pomáhat schovancům národa, kteří kvůli covidu-19 přijdou o práci".

Témata:  Francie,  děti,  adopce,  terorismus