Truchlí nejen věřící. Smrt papeže Františka je rána pro boj s extrémním počasím

Jeho encyklika Laudato Si’, vydaná v roce 2015, se stala historickým milníkem. Nešlo jen o církevní dokument – byla to výzva ke „kulturní revoluci“, jak sám papež napsal. Zaměřil se v ní na integrální ekologii, propojující klimatické, sociální i morální otázky, a obrátil se k celému lidstvu, nikoli pouze k věřícím, píše The Conversation.

Jedním z hlavních způsobů, jak ovlivnil globální hnutí, bylo jeho aktivní vystupování na klíčových klimatických summitech. Vydání Laudato Si’ krátce před pařížskou konferencí COP21 v roce 2015 nebylo náhodné. František chtěl přispět k vytvoření potřebného morálního klimatu, které by státy přimělo přijmout závazky k omezení globálního oteplování. A podobně vystoupil i v roce 2023 před konferencí COP28 v Dubaji, kdy v exhortaci Laudate Deum vyjádřil frustraci nad nečinností politiků a nedostatečným naplňováním Pařížské dohody.

František rovněž opakovaně upozorňoval na význam domorodých komunit. Jeho méně známý dokument Querida Amazonia z roku 2020 vznikl na základě jeho setkání s obyvateli Amazonie a volal po větším naslouchání jejich hlasům. To vedlo nejen k začlenění jejich pohledu do sociální nauky církve, ale i k větší otevřenosti klimatických summitů vůči zástupcům původních obyvatel. Přestože výsledky COP28 domorodé obyvatele zklamaly, papežův důraz na jejich zkušenosti zůstává trvalým odkazem.

František se také stal symbolem náboženské klimatické aktivizace. Výzkum provedený na britských univerzitách ukázal, že až 61 % nábožensky motivovaných aktivistů uvádí právě papeže Františka jako zásadního motivátora. Jeho encyklika Laudato Si’ dala vzniknout stejnojmennému mezinárodnímu hnutí, které dnes spojuje 900 katolických organizací a 10 000 tzv. „animátorů“, tedy vyškolených komunitních vůdců a ambasadorů ekologické změny.

Velkou roli v tomto úsilí hraje také Laudato Si’ Research Institute, založený v Oxfordu, který propojuje teologii, ekologii i sociální vědy. V jeho čele stojí profesorka Celia Deane-Drummond, která papeže osobně poznala a sleduje jeho odkaz v mezinárodním výzkumu i vzdělávání.

Papež František nejen propojil víru a ekologii, ale také rozšířil horizonty klimatické debaty o etické a spirituální rozměry. Ve světě, kde politici často selhávají a kde je klimatická krize stále naléhavější, nabídl nový morální kompas. Nešlo mu jen o čísla a dohody – šlo o lidi, o spravedlnost a o planetu jako náš společný domov.

Jeho smrt tedy znamená nejen konec jedné církevní éry, ale i výzvu k pokračování jeho odkazu. Zůstává otázkou, zda se nový papež vydá v jeho stopách a bude dál rozvíjet jeho důraz na ekologickou odpovědnost. V době, kdy politická vůle k ochraně klimatu slábne, může být právě církevní hlas tím, který udrží naději a povede lidi ke změně – od místních komunit až po světové lídry. 

Témata:  Papež František,  klimatická změna,  počasí