reklama

Jméno Ursuly von der Leyenové vzešlo počátkem července z třídenních jednání lídrů zemí Evropské unie, kteří hledali do funkce předsedy Evropské komise kompromisního kandidáta či kandidátku. Do funkce byla schválena Evropským parlamentem v červenci. V těsné tajné volbě pro ni hlasovalo 383 poslanců, proti bylo 327. Ke schválení kandidatury bylo zapotřebí minimálně 374 hlasů. Der Leyenová se stane první ženou v této funkci a druhým šéfem komise z Německa.

Její nominace vyvolala i kritické reakce části europoslanců. Jedním z důvodů bylo, že ani nekandidovala v květnových eurovolbách, a také to, že šéfové členských zemí EU nerespektovali při jejím výběru volební princip takzvaných vedoucích kandidátů (spitzenkandidátů) evropských politických skupin. Evropská lidová strana (EPP), nejsilnější frakce EP, do které patří její Křesťanskodemokratická unie (CDU), jí ale již před volbou vyjádřila podporu.

Nominaci von der Leyenové - od roku 2013 až do letošního července německé ministryně obrany - kritizovali i němečtí sociální demokraté, kteří jsou součástí vlády velké koalice CDU/CSU a SPD. "Von der Leyenová je náš nejslabší ministr. To je zřejmě dost na to stát se šéfem Komise," stěžoval si například bývalý šéf SPD Martin Schulz.

Europoslancům von der Leyenová mimo jiné slíbila, že se zaměří na dodržování zásad právního státu, digitalizaci, konkurenceschopnost a boj proti klimatickým změnám. Uvedla, že EU je ochotná a připravená k dialogu s Ruskem, ale vždy bude bránit své principy a mezinárodní pořádek založený na pravidlech. V oblasti migrace je podle von der Leyenové potřeba výrazně zvýšit počet zaměstnanců Evropské pobřežní a pohraniční stráže, a to na 10.000 nejpozději do roku 2024. Navrhnout chce také reformu migrační a azylové politiky.

V prosinci 2013 se von der Leyenová stala vůbec první ženou, která stanula v čele německého ministerstva obrany. Od roku 2010 je také místopředsedkyní CDU a v letech 2009-2019 byla poslankyní Spolkového sněmu. V letech 2009 až 2013 byla ministryní práce a sociálních věcí, v letech 2005-2009 byla v první vládě Angely Merkelové ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež.

V ostře sledované funkci ministryně obrany zažila několik vypjatých situací. Kvůli skandálu kolem dvou vojáků, kteří zřejmě chystali teroristický útok, oznámila reformu ozbrojených sil. Německá armáda také v roce 2017 přesunula část svých vojáků ze základen v Turecku, což bylo vyústěním opakovaného sporu s Tureckem o návštěvy německých poslanců u vojáků bundeswehru.

Pod jejím vedením Německo zesílilo vojenskou spolupráci s Francií a německá armáda zvýšila počet vojáků, kteří řeší uprchlickou krizi. V roce 2015, kdy vypukla migrační krize, otevřeně kritizovala Maďarsko za to, že maďarská policie použila slzný plyn a vodní děla proti migrantům, kteří pronikli přes plot na hranici se Srbskem a snažili se dostat do Maďarska.

Letos v únoru na bezpečnostní konferenci v Mnichově vyzvala k větší účasti své země a EU ke společné obraně NATO. Kritiku USA, které chtějí, aby evropští spojenci zvýšili výdaje na obranu, označila za oprávněnou. Kvůli tomu se dostala do sporu s ministrem financí Olafem Scholzem z SPD.

Ve funkci občas čelila kritice za neznalost resortu. Kritiku vyvolaly její úvahy o tom, že by Německo mohlo do armády přijímat občany jiných zemí EU. Podle jejích kritiků také velká část německé vojenské techniky stále není bojeschopná. Například loni na jaře byly podle magazínu Spiegel bojeschopné jen čtyři ze 128 stíhaček Eurofighter. Terčem připomínek a někdy i vtipů je mnohonásobně předražená a stále nedokončená rekonstrukce lodi Gorch Fock, časté problémy německých vládních letadel nebo velkorysé odměny, které její ministerstvo platilo externím poradcům a kterými se zabývá parlamentní vyšetřovací komise.

Von der Leyenová se narodila 8. října 1958 v Bruselu v době, kdy tam její otec pracoval pro Evropské hospodářské společenství. V Bruselu žila až do svých 13 let. Její otec Ernst Albrecht byl významný politik CDU a dlouholetý ministerský předseda země Dolní Sasko (1976-1990).

Vystudovala ekonomii a medicínu, v letech 1992-1996 žila v USA, kde její manžel, profesor medicíny a podnikatel Heiko von der Leyen, s nímž má sedm dětí, pracoval na Stanfordově univerzitě. Před vstupem do politiky pracovala jako lékařka a ve výzkumu.

Členkou CDU je od roku 1990. V letech 2003 až 2005 byla poslankyní dolnosaského sněmu a ministryní zemské vlády.

Před lety čelila plagiátorské kauze, ale v březnu 2016 nakonec senát Lékařské vysoké školy v Hannoveru rozhodl, že si může ponechat doktorát, i když v její dizertační práci z roku 1990 byly nalezeny opsané pasáže.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama