reklama

Obamova zkušenost

Indyk, který působil v administrativě předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy, uvedenou myšlenku prezentoval v sobotním vydání listu Wall Street Journal, připomíná analytička. Dodává, že rozhodně není jediným, kdo toto tvrdí.

Podobná stanoviska jsme mohli slyšet od samotného Obamy či aktuálních kandidátů o prezidentskou nominaci za Demokratickou stranu v jejich debatě z minulého týdne, poukazuje Santryová. Dodává, že i současný americký prezident Donald Trump slibuje ukončit „nekonečné války“ Spojených států.

Indyk píše, že americké angažmá na Blízkém východě ‚nestojí za to‘, protože - zaprvé -revoluce ve frakování znamená, že USA již nejsou závislé na regionu kvůli ropě, a - zadruhé - přežití Izraele ‚již není v sázce‘,“ pokračuje analytička. I za situace, že odhlédneme od ekonomického významu světového ropného trhu, klíčové role Blízkého východu v této oblasti či skutečnosti, že existence židovského státu je nadále zpochybňována například Íránem, Indyk podle názoru Santryové opomíjí několik zásadních skutečností, které činí americké angažmá důležitým.

Jako první z nich analytička uvádí Islámský stát a další nestátní teroristické skupiny. Připomíná, že v roce 2011 Obama podlehl mýtu, že Blízký východ již „nestojí za to“, a pod dojmem, že teroristická síť al-Káida se nachází v troskách, stáhl americké vojáky z Iráku. Ignoroval přitom křehkost míru a nejasné bojové kapacity iráckých ozbrojených složek, a tak zhruba o tři roky později Islámský stát vládl téměř 12 milionům lidí, kontroloval území o rozloze Velké Británie a dokázal útočit na Američany a americké spojence, shrnuje Santryová.

To vše je podle Santryové důsledkem tvrzení, že Blízký východ „nestojí za to“. Dnešní situace se přitom blíží momentu Obamova zásadního rozhodnutí, varuje analytička. Připomíná, že chalífát Islámského státu fyzicky zmizel a al-Káida je potichu, a tak se objevuje stejný argument.

Oprávněné otázky

Odchod z regionu by však byl katastrofou pro spojence, důvěryhodnost a sílu Spojených států, domnívá se Santryová. Poukazuje, že na Trumpa se snesla šokující kritika napříč politickým spektrem poté, co stáhl americké vojáky ze severovýchodní Sýrie, čímž dal fakticky zelenou turecké invazi, jejímž cílem se stali američtí spojenci, Kurdové, přičemž tato zrada rozhodně není hodna opakování.

Je zde další otázka, kterou musíme položit před zopakováním Obamy: Co zabrání americkým protivníkům, aby zaplnili vakuum vytvořené americkým odchodem?“ pokračuje analytička. Konstatuje, že ti, kdo soudí, že Blízký východ poškozuje přítomnost USA – morální země se systémem brzd a protivah a demokraticky zvoleným prezidentem zodpovědným lidu –, si musí uvědomit, o kolik horší by byla podobná přítomnost Ruska nebo Číny.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Aktuální americká konfrontace s Íránem je dalším důkazem, že ústup Spojených států by byl katastrofou, míní Santryová. Tvrdí, že Trumpova administrativa uvalila na Teherán zničující sankce ve snaze hledat nové cesty jak čelit rostoucí íránské agresi, ale výsledkem je eskalace napětí ze strany Íránu až do bodu, kdy íránští představitelé věří, že mohou zabíjet americké občany.

Teprve když USA přestaly ignorovat Teherán a vrátily úder zabitím generálmajora Kásima Sulejmáního, jsme viděli íránskou deeskalaci,“ píše analytička. Deklaruje, že následné skandování hesla „Smrt Americe“ na Sulejmáního pohřbu a oznámení, že íránský režim se necítí vázán restrikcemi na obohacování uranu dle smlouvy z roku 2015, ukazují, že není vhodná doba razit názor, že prosazování amerických zájmů na Blízkém východě již nestojí za to.

Při ohlédnutí za americkým angažmá na Blízkém východě v uplynulých dekádách je dle Santryové oprávněné položit otázky, zda byla politika Spojených států chybná a zda američtí prezidenti neselhali při nastolování potřebného konsensu a prosazování konsistentní politiky. Odpověď na obě zní ano, přiznává analytička, ale varuje před přijetím představy, že nyní je v regionu ve hře méně zásadní amerických zájmů než v minulosti.