reklama

Do Itálie se Osas dostala před 18 lety. V jejím středisku jsou nyní čtyři ženy, jedna z nich s dítětem. Zařízení je v ospalé vesničce, daleko od Palerma, kde je větší naděje, že se ukryjí před těmi, před nimiž prchají. V typickém sicilském domě s velkou kuchyní a terasou má každá z žen svůj pokoj, ale dělí se o koupelnu a používají společně kuchyň. Osas dům získala od italského přítele.

Podle ní chce mnoho Italů Nigerijkám pomoci, ale v době plné protiimigračních nálad tomu zase další lidé brání.

Jak informuje BBC, Egbonová s dalšími Nigerijkami založila v roce 2015 organizaci s názvem Ženy z Benin City, která pomáhá na Sicílii ženám a dívkám, které padly do rukou převaděčů. Většina z nich je z nigerijského státu Edo, jehož střediskem je Benin. Odtud také před 18 lety přijela sama Egbonová a musela se začít živit jako prostitutka.

Podařilo se jí však vyplatit převaděče, takže teď žije s rodinou v Palermu. Je ale odhodlaná zabránit tomu, aby další ženy musely projít tím čím ona. K akci ji i její přátele vyprovokovaly případy vražd dvou Nigerijek v letech 2011 a 2012. Bylo jim 20 a 22 let a jejich smrt poukázala na situaci Nigerijek přinucených k prostituci.

Přeprava těchto žen do Itálie není novinkou, ale od migrační krize v roce 2015 se jejich počet zdvojnásobil. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se po připlutí na Sicílii v roce 2016 zaregistrovalo 11.000 Nigerijek. Z toho 80 procent dorazilo s pomocí převaděčů a většina z nich byla přinucena k prostituci. Musejí totiž hned po příjezdu začít převaděčům splácet dluh, který může v přepočtu činit více než 780.000 korun.

V Palermu mnoho těchto žen skončí v etnicky pestré čtvrti Ballarò a jsou tam přinucené pracovat v takzvaných "kontaktních domech" řízených "matkami". Anebo pracují rovnou na ulicích. Před příjezdem do Itálie musejí složit rituální přísahu zvanou juju za přítomnosti duchovního. Slíbí v ní, že nikdy neudají svého převaděče policii, že budou poslouchat "matku" a splatí celý dluh. Převaděči spoléhají na sílu víry těchto žen, které se bojí promluvit, aby nepřivolaly neštěstí na sebe nebo na své blízké v původních domovech.

Egbonová považuje právě tyto přísahy za největší překážku své snahy dostat ženy z moci převaděčských gangů. Před dvěma lety jí a jejím kolegyním přišel na pomoc nigerijský místní vůdce Oba z Beninu, když nad převaděči vyslovil kletbu. V Palermu se Obovo prokletí objevilo na pouličních poutačích. Od té doby má Egbonová méně potíží získat důvěru žen a mohla mnohým pomoci.

Ženy z Beninu provozují poradenské centrum a nabízejí emoční podporu. Pracují tam dobrovolnice, které dobře vědí o sexuálním vztahu, jejž ženy často navazují s převaděči a který komplikuje jejich útěk. Egbonová chce ženám pomoci získat vzdělání, učit se italsky a získat kvalifikaci, aby mohly hledat práci. V jejím centru mohou zůstat rok, aby měly čas zbavit se prožitého traumatu. Egbonová je něco jako jejich teta, rádkyně i sestra a toto záchranné centrum je splněním jejího snu.

Udržet ho v chodu ale není snadné, protože funguje jenom díky dobrovolným dárcům. Přispívají hlavně členové nigerijské komunity v Palermu, i když sami nemají moc peněz. Pomáhají také kostely. Ženy, které teď v centru žijí, vypadají klidně. Navzájem si splétají vlasy, naslouchají Osas a těší se na večeři z kozího masa.

reklama