Zkáza lodi Wilhelm Gustloff: Při největší námořní katastrofě v historii zemřelo téměř 10 tisíc lidí

Příběh lodního obra o výtlaku 25.000 tun se začal psát v červenci 1937, kdy vyjel z doků jako vlajková loď "flotily míru" (Kraft durch Freude). Výletní parník měl původně nést Hitlerovo jméno, ale po zavraždění Gustloffa v roce 1936 byl na vůdcovo přání pojmenován právě po něm.

Výletní kariéru Gustloffu ukončilo vypuknutí druhé světové války, kdy se stal nemocniční lodí a zásoboval vojska v Norsku. Na podzim 1940 zakotvil u gdyňské přístavní hráze a sloužil jako plovoucí kasárna. Do ledna 1945, kdy byl zapojen do evakuace na záchranu uprchlíků z východních území před blížící se Rudou armádou, neurazil ani jednu námořní míli...

Gustloff měl původně pojmout 6000 osob, podle Heinze Schöna, který potopení lodi přežil a stal se kronikářem katastrofy, se po vyplutí nacházelo na palubě 10.582 osob, z nichž bylo 8956 uprchlíků. Přetížený Gustloff vyplul z Gdyně krátce po 13. hodině 30. ledna 1945. Kapitánem byl Friedrich Petersen a jediným doprovodem byl malý torpédový člun Löwe.

Kolem 18 hodiny rozsvítila loď obrysová světla kvůli údajné možné kolizi s minolovkami, což se jí později stalo osudným. Asi po hodině světla zhasla, bylo však už pozdě: lodi si všimla sovětská ponorka S-13, která se nacházela několik námořních mil na západ od Gustloffu. Za hodinu se S-13, jejímž velitelem byl 32letý Alexandr Mariněsko, přiblížila ke Gustloffu na vzdálenost necelých dvou kilometrů.

První torpédo (nazvané "za vlast") zasáhlo v 21:15 trup Gustloffu na přídi před můstkem a ubikace posádky. Druhá nálož (torpédo "za Stalina") vybuchla těsně pod bazénem a třetí torpédo ("za sovětský lid") explodovalo v oblasti strojovny a roztrhlo lodní bok až k palubě. Čtvrté torpédo ("za Leningrad") se vzpříčilo v hlavni.

Po zásahu vypukla na Gustloffu panika. Ti, co přežili, shodně líčili, že se evakuace změnila v naprostý chaos. Teplota vzduchu byla navíc mínus 18 stupňů, teplota vody těsně nad bodem mrazu. Parník se potopil za necelou hodinu. Z přeplněné lodi se zachránilo jen minimum pasažérů.

Vinu za potopení lodi připisoval Schön vždy Němcům: "Měli jsme na palubě tisícovku vycvičených vojáků a protiletadlová děla." Plavidlo bylo podle něj zaměnitelné s vojenskou transportní lodí a ostřelování sovětskou ponorkou S-13 tak bylo podle Schöna legální.

Podle Schöna zahynulo 9343 lidí včetně asi 5000 dětí, podle počítačové analýzy z roku 2003 až 9400 osob. Později byly potopeny ještě další dvě nacistické lodi s uprchlíky: loď Steuben potopila 10. února 1945 rovněž Mariněskova ponorka S-13 (zahynulo 3000-4000 osob), při potopení lodi Goya 16. dubna 1945 sovětskou ponorkou L-3 zahynulo 6000-7000 lidí (druhá největší námořní katastrofa v dějinách).

Wilhelm Gustloff se narodil ve Schwerinu 30. ledna 1895 a v roce 1917 se přestěhoval do Švýcarska, kde se s malým úspěchem pokoušel založit švýcarskou odbočku nacistické strany NSDAP. V Davosu pak byl 4. února 1936 zastřelen, podle titulků v nacistickém tisku "zákeřně odpraven židovským vrahem". V den 38. narozenin Gustloffa uchvátili nacisté v Berlíně moc a v den jeho nedožitých padesátin se potopila po něm pojmenovaná loď.

Témata:  historie,  lodní havárie,  lodní nehody,  Wilhelm Gustloff