Válka v Koreji přinesla americké námořní pěchotě řadu ponaučení. Jedno z nejdůležitějších bylo, že pokud vypukne válka se Sovětským svazem budou američtí vojáci pod útokem velkého množství výborně pancéřovaných tanků sovětské konstrukce. Do výzbroje bylo tedy potřeba zavést nové protitankové vozidlo.
Požadavky byly tvrdé: stroj měl být jednoduchý a měl být připraven pro masovou produkci, měl být schopen letecké přepravy, což limitovalo jeho hmotnost na maximálních 20 tun, měl používat šestiválcový motor GM o výkonu 145 koní, který tehdy používaly vojenská nákladní auta a jednou ranou měl být schopen vyřadit sovětský tank. Pro konstruktéry firmy Allis-Chalmers, která se do soutěže přihlásila, to byl skutečně oříšek.
Problém podvozku byl vyřešen tím, že se základem vozidla stal prototyp obrněného transportéru T 55. Ten byl vyroben z hliníkových plátů a byl dostatečně lehký, aby mohl být transportován vzduchem. Zároveň bylo vozidlo i mrštné v terénu. Dosahovalo rychlosti 50 kilometrů v hodině. S plnými nádržemi na 178 litrů stroj dokázal za ideálních podmínek dojet 240 kilometrů. Pancíř byl na čele pouhých 38 milimetrů a na zbytku vozidla byl 29 milimetrů. Vozidlo vydrželo zásah protipancéřové střely ráže 12,7 milimetru z 200 metrů. Proti silnějším zbraním však byla bezbranné. Hmotnost byla 8,6 tuny. Posádku tvořili tři muži: řidič, velitel/střelec a nabíječ.
Výzbroj byla skutečně mohutná. Tvořilo ji šest bezzákluzových kanónů M40 ráže 106 mm, umístěných po třech na dvou rukách na věžičce vozidla. Zaměřování zbraní bylo zjednodušené. U čtyř děl byla namontovaná zaměřovací puška M8C ráže 12,7 milimetru, která na cíl vystřelila stopovku, která při jeho zásahu vydala záblesk a kouř. Praktický dostřel byl 1100 metrů. Teoreticky ovšem mohla děla zasáhnout i na 7000 metrů. Děla mohla být sejmuta a použita jednotlivě. Jejich síla byla ohromná. Při testech vozidlo vystřelilo ze všech děl najednou. Tlaková vlna rozbila u blízkých staveb okna, a dokonce z nich začaly padat cihly. Proti pěchotě měl nový stroj ještě kulomet Browning M1919 7,62 milimetrů s 1000 nábojů.
K dispozici pro dělo byly tři druhy munice: protipancéřová, vysoce explozivní a protipěchotní. Ta obsahovala 9500 kuliček a doslova roztrhala vše co se nacházelo v jejím okolí. Vozidlo prošlo testy USMC poměrně s úspěchem. Byly zde však i závažné problémy. Děla nešlo nabíjet zevnitř a nabíječ musel kvůli doplnění munice opustit vozidlo. Vadily i malé zásoby munice. Vozidlo mohlo nést jen 18 náhradních nábojů. Největším problémem se však ukázal původní trumf. Transportér T 55 se ukázal jako příliš malý a nevhodný pro armádní použití a nebyl zaveden do výzbroje. Masové výrobě tedy nemohlo být ani řeči.
Protitankové vozidlo však splnilo požadavky pěchoty a v roce 1955 bylo pod označením T 50 do výzbroje. Malý bojový stroj byl pojmenován podle svého podivného vzhledu - Ontos, tedy v řečtině Věc. Nakonec jich bylo vyrobeno 297 kusů. V průběhu let bylo mnoho plánů na vylepšení bojových schopností Ontosu jako bylo revolverové nabíjení děl nebo noční vidění, ale kromě výměny motoru za silnější v letech 1963 až 1965 nakonec ze všech plánů sešlo.
Ontos byl poprvé nasazen během americké intervence v Dominikánské republice, kde došlo k vojenskému puči a občanské válce. Zde se námořním pěšákům palbou z Ontosu podařilo zničit dva povstalecké lehké tanky L 60 / L švédské výroby a AMX - 13 z francouzské produkce. Ontos se však proslavil především ve válce ve Vietnamu. Protože Vietkong žádné tanky neměl, Ontos sloužil jako vozidlo přímé palebné podpory proti pěchotě.
V bojích o Hue v roce 1968 bylo rozhodnuto nepoužívat žádné nepřímé podpůrné bojové prostředky jako bylo plošné bombardování nebo dělostřelecké ostřelování. Velení tak chtělo zabránit zničení města a situaci, která nastala během 2. světové války ve Stalingradu, kdy v troskách města díky jeho zničení vzniklo mnoho pastí a úkrytů pro obránce. Ontos byl používán na vzdálenost 300 až 400 metrů a ve zdech budov dokázal udělat díru nebo za použití protipěchotní munice vyčistit opěrné body nepřítele.
Díky nízké hmotnosti byly Ontosy z místa na místo přepravovány podvěšené pod těžkými vrtulníky CH-53 Sea Stallion. Často se tedy objevovali i uprostřed neprůchodných džunglí a vietnamským partyzánům připravovali opravdu perné chvíle. Z Vietnamu byla většina vozidel stažena v roce 1970. po návratu do USA byly Ontosy vyřazeny ze služby a rozřezány na šrot. Přesto se do dnešních dní zachovalo čtrnáct těchto zajímavých vozidel jako muzejní exponáty v různých vojenských a historických institucích po celých Spojených státech. Ontos byl totiž skutečně výjimečným strojem, který i dnes svým zjevem vzbuzuje pozornost.
Témata: U.S. Marines, M50 Ontos, studená válka, Vietnam, válka ve Vietnamu
Související
5. května 2020 7:40
4. listopadu 2017 11:23
2. listopadu 2016 13:49
13. dubna 2016 19:03
