Vědci zachytili z vesmíru podivný signál. Vyslal ho 60 let mrtvý satelit

Tento objev učinili odborníci z Curtinovy univerzity v Západní Austrálii za pomoci radioteleskopu ASKAP, jenž sestává ze 36 třípatrových antén. Tým původně pátral po tzv. rychlých radiových záblescích (FRB), jevech z hlubokého vesmíru, které mohou trvat jen milisekundy a mají obrovskou energetickou intenzitu. Tyto záblesky podle současných teorií pravděpodobně pochází z magnetarů – extrémně hustých pozůstatků po explozích hvězd s mimořádně silnými magnetickými poli.

Když se však tým zaměřil na právě zachycený signál, zjistil, že nepochází z hlubin vesmíru, ale z místa vzdáleného pouhých 4 500 kilometrů od Země. Po důkladné analýze z databází družic bylo zjištěno, že přesně odpovídá poloze starého satelitu Relay 2. Tento komunikační satelit sehrál významnou roli v přenosu signálů mezi USA a Evropou a také při televizním pokrytí olympijských her v Tokiu v roce 1964. Po třech letech ale dosloužil a od té doby byl považován za vesmírný odpad.

Vědecký tým se rozhodl případ důkladně prozkoumat a publikoval analýzu ve vědeckém žurnálu The Astrophysical Journal Letters. Ukázalo se, že původní rozmazaný obraz dat byl způsoben tím, že signál přicházel z takzvaného blízkého pole – což znamená, že zdroj se nacházel v relativní blízkosti teleskopu. Z tohoto důvodu se vlna šířila zakřiveně, což zkreslilo obraz. Odstraněním dat z vnějších antén a zaměřením na střed pole dosáhli badatelé ostřejšího výsledku – a záhadný signál se ukázal jako extrémně jasný a trvající přibližně tři nanosekundy.

Intenzita záblesku byla obrovská – až 3 000krát silnější než běžné radiové signály. Hlavní hypotéza, kterou výzkumníci předložili, zní, že šlo o elektrostatický výboj způsobený nahromaděním elektrického náboje na kovovém povrchu satelitu. Po určité době se náboj uvolnil ve formě jiskry – obdobně jako když si člověk nabije boty na koberci a dotkne se kovového předmětu.

Alternativní, méně pravděpodobnou možností je, že šlo o dopad mikrometeoroidu. Takové částečky, i když mají méně než milimetr, se mohou při rychlosti přes 20 km/s srazit se satelitem, a přitom vytvořit plazma – žhavý a hustý plyn – který může vyslat krátký záblesk radiových vln. Odborníci ale soudí, že podmínky pro tuto možnost jsou příliš specifické, a dávají přednost hypotéze elektrostatického výboje.

Relay 2 tak po více než 50 letech mlčení nečekaně „promluvil“ a vědcům připomněl, že i zdánlivě neaktivní objekty na oběžné dráze mohou být stále zdrojem rušivých signálů. Tento incident zároveň otevírá nové možnosti sledování stavů starých družic prostřednictvím radioteleskopických pozorování. Podle vědců by k podobným účelům mohly být použity i podstatně levnější detektory než gigantický ASKAP.

Na druhou stranu však případ upozorňuje i na rostoucí riziko, které představuje vesmírný odpad. Od začátku kosmické éry bylo vypuštěno zhruba 22 000 satelitů, přičemž více než polovina z nich je dnes nefunkční. Kolize a rozpady těchto těles vytvářejí miliony malých úlomků, které krouží kolem Země rychlostmi až 29 000 km/h.

„Snažíme se detekovat záblesky z hlubokého vesmíru, trvající pouhé nanosekundy. A pokud se podobné signály mohou vyskytovat i z družic, musíme být velmi opatrní,“ upozornil hlavní autor studie Clancy James. Uvedl také, že množství nově vypouštěných satelitů může detekci signálů z vesmíru významně zkomplikovat.

Studii nezávisle posoudili i další experti – například profesor James Cordes z Cornellovy univerzity, podle nějž je vysvětlení s elektrostatickým výbojem pravděpodobné a konzistentní s dřívějšími poznatky. Ralph Spencer, emeritní profesor radioastronomie na univerzitě v Manchesteru, rovněž uvedl, že jiskření starých satelitů není výjimečné – podobné výboje byly v minulosti zaznamenány i u GPS družic.

Výsledky tak potvrzují, že astronomové musí pečlivě rozlišovat, zda zachycený signál pochází z hlubin vesmíru, nebo z objektů v blízkosti Země. Budoucí projekty, jako například radioteleskop SKA-Low budovaný v Austrálii, by mohly nabídnout hlubší pohled na podobné jevy – a třeba i přinést další překvapení z „hrobu“ dávno ztracených družic. 

Témata:  vesmir,  satelity