Německo na stojí křižovatce. Bude se zakazovat AfD?

Němečtí poslanci se chystají projednat kontroverzní návrh zákona o zákazu krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD). „Je důležité, aby obyvatelstvo vědělo, že se s tím německý Spolkový sněm potýká a jasně říká, z čeho pramení nebezpečí pro demokracii,“ zdůraznila poslankyně za Sociálnědemokratickou stranu (SPD) Carmen Weggeová. 

Například kancléř Olaf Scholz (SPD) je k návrhu skeptický. „Nejhorší by byly vleklé pokusy o zákaz strany, které by mohly skončit špatně,“ upozornil podle serveru Politico. 

Zcela proti se podle očekávání staví kandidátka AfD na kancléřku Alice Weidelová. „Výzvy k zákazu AfD jsou zcela absurdní a odhalují protidemokratický postoj těch, kteří tyto požadavky vznášejí,“ uvedla. 

Jenže podle německé ústavy je možné zakázat politické strany, které se prostřednictvím demokratických prostředků pokoušejí o rozvrat demokratického zřízení. Zakázána může být každá strana, jež se snaží podkopat „svobodný demokratický základní řád“, jak stojí v ústavě Spolkové republiky Německo. 

Německé soudy však dosud zakázaly pouze dvě strany: v roce 1952 to byla neofašistická Socialistická říšská strana a o čtyři roky později Komunistická strana Německa. „Jsem si docela jistý, že v AfD jsou radikální a také extrémní prvky. Ale v žádném případě nechci dát AfD další příležitost, aby se prezentovala jako oběť,“ poznamenal předseda německého parlamentu Alexander Dobrindt z Křesťansko-demokratické unie (CDU). 

Ohnivá zeď přestává hořet?

Jenže některé německé mainstreamové ve snaze potlačit vliv AfD nejsou stoprocentně spolehlivé. Bývalá kancléřka Angela Merkelová pokárala předsedu CDU Friedricha Merze za to, že se strana poprvé opřela o hlasy AfD ve snaze v parlamentu schválit protiimigrační návrh.

V německém parlamentu totiž funguje takzvaný „firewall“ neboli „ohnivá stěna“, jejímž účelem je omezit AfD od zisku výraznější moci. „Považuji za špatné opustit tento závazek a v důsledku toho vědomě poprvé připustit většinu s hlasy AfD ve Spolkovém sněmu,“ varovala. 

Sám Merz ještě v listopadu 2024 uzavřel dohodu, kde se zavázal ke snaze o zabránění tomu, aby AfD hrála v německé politice důležitou roli. „Tento návrh a s ním spojený postoj byly výrazem velké státně politické odpovědnosti, kterou plně podporuji v plném rozsahu,“ řekla tehdy Merkelová.

AfD mezitím spolupráci s CDU popsala jako malé vítězství. „Nyní začíná nová éra,“ podotkl poslanec Bernd Baumann (AfD) s tím, že tvrdý postoj k migraci konečně získává legitimitu také napříč politickým mainstreamem v Německu. 

V německém parlamentu se termín „firewall“ používá k označení opatření, která mají zabránit jakékoli spolupráci s krajně pravicovou stranou AfD (Alternativa pro Německo). Všechny hlavní demokratické strany – CDU/CSU, SPD, Zelení, FDP i Levice – se shodly na tom, že s AfD nebudou vytvářet koalice, nepodpoří její návrhy a neumožní jí získat klíčové funkce ve výborech či jiných parlamentních orgánech.

Cílem této strategie je zabránit normalizaci extremistických postojů a omezit vliv AfD na politiku země. Kritici však namítají, že podobná izolace může působit nedemokraticky a spíše posiluje obraz AfD jako oběti „systému“. Přesto zůstává „firewall“ jedním ze základních principů německé politiky – a zatím se ho žádná ze zavedených stran neodvážila prolomit.

Sebeobranná demokracie

Německo – jak východní, tak západní – od konce druhé světové války neúnavně brání jakémukoli náznaku oživení nacistické ideologie. Přestože článek 5 německé ústavy garantuje občanům svobodu slova, projevu a názoru, od spojenecké okupace na konci 40. let dochází k otevřené cenzuře celé řady materiálů, které by mohly ohrozit demokratické hodnoty země.

Existují dva typy cenzurovaných médií. Prvním je obsah považovaný za urážlivý nebo nevhodný, jehož distribuce je běžně omezována nezletilým. Druhý, mnohem přísněji regulovaný typ, spadá pod princip takzvané „streitbare Demokratie“ neboli sebeobranné demokracie – zahrnuje materiály propagující národní socialismus (nacismus), které jsou v Německu striktně zakázány. Porušení tohoto zákazu je považováno za trestný čin a může vést k přísným právním postihům.

Například loni v červenci německá vláda zakázala pravicově extremistický magazín Compact. Ten se údajně dopouštěl „nevýslovné nenávisti vůči Židům, muslimům a cizinců, a podkopávání ústavní demokracie v zemi“. „Vláda zakročuje proti intelektuálním žhářům, kteří chtějí podněcovat atmosféru nenávisti a násilí vůči uprchlíkům a migrantům a porazit náš demokratický stát,“ ubezpečila německá ministryně vnitra Nancy Faeserová podle serveru Guardian. 

Jüřgen Elsässer, šéfredaktor a generální ředitel tohoto časopisu, Faesrovou silně kritizoval. „Je to útok na svobodu tisku. Jsou to fašistická opatření Nancy Faeserové. Všechny prostředky časopisu Compact jsou zabavovány. Už nemohu vyplácet mzdy,“ popsal.

Faeserová ale tento časopis označila za jasnou hrozbu pro stát. „Je třeba se obávat, že příjemci mediálních produktů společnosti Compact budou těmito publikacemi, které rovněž agresivně propagují svržení politického řádu, popuzeni a podněcováni k jednání proti ústavnímu pořádku,“ reagovalo spolkové ministerstvo vnitra. 

Jak Německo bojuje proti vzestupu nacismu?

Německo od konce druhé světové války přijalo řadu opatření k potlačení nacistické ideologie a zabránění jejímu znovuoživení. Kromě již zmíněných zákonů a cenzury se zaměřuje na aktivní monitorování extremistických skupin, prevenci radikalizace a zákaz organizací, které ohrožují demokratický řád.

Jedním z klíčových principů německé politiky je „streitbare Demokratie“ – tedy koncept sebeobranné demokracie, která si vyhrazuje právo zasahovat proti silám, jež by mohly ohrozit ústavní pořádek. Na základě tohoto principu jsou pravidelně zakazovány organizace šířící nenávistnou ideologii nebo podněcující k násilí. 

Například v září 2023 německé ministerstvo vnitra zakázalo neonacistickou skupinu Hammerskins, která byla součástí mezinárodní sítě propagující rasistickou ideologii a násilí. Tento zákaz byl součástí širšího úsilí o potlačení krajně pravicového extremismu v zemi.. Informovala o tom britská stanice BBC. 

Hammerskins se běžně angažovala v pořádání krajně pravicových koncertů a prodeji rasistické hudby. „Pravicový extremismus zůstává největší extremistickou hrozbou pro naši demokracii. Proto nadále jednáme velmi rozhodně,“ zdůraznila tehdy Faeserová. 

Kromě represivních opatření klade Německo důraz i na prevence extremismu skrze vzdělávání. Ve školních osnovách je kladen velký důraz na výuku o nacistické minulosti, holocaustu a důsledcích totalitních ideologií. Stále se rozšiřují programy pro mladé lidi, jejichž cílem je předcházet radikalizaci a šířit demokratické hodnoty.

Weidelová chce nacistické praktiky

Začátkem loňského roku vyšly do ulic tisíce Němců poté, co se členové AfD zúčastnili setkáni s neonacisty a dalšími extremisty. Měli jednat o masových deportacích migrantů, žadatelů o azyl a německých občanů cizího původu. 

Hlavním bodem programu podle serveru Guardian byla prezentace vůdce rakouského etnonacionalistického hnutí Identitáři Martina Sellnera, který účastníkům líčil, jak provádět masové deportace v praxi, což označoval za „remigraci“. 

Listopadové setkání roku 2023 bylo již sedmým svého druhu a mezi účastníky nechyběla ani kandidátka na německou kancléřku Weidelová z AfD. Její přítomnost vyvolala ostrou kritiku ze strany kancléře Scholze, který varoval před rozdělováním společnosti na základě imigračního původu. 

Podobně se vyjádřil i šéf FDP Christian Dürr, jenž obvinil AfD z odporu k demokracii. „AfD ukázala, do jaké míry odmítá demokracii,“ připomněl. Ministryně vnitra Faeserová varovala před „plíživou normalizací“ krajně pravicové politiky, která podle ní nesmí pokračovat.

Témata:  Německo,  AfD ,  Olaf Scholz,  Sociálnědemokratická strana Německa (SPD),  Konzervativní unie CDU/CSU