reklama

Mince, papírové bankovky, jedničky a nuly v internetovém bankovnictví. Historie peněz se táhne dějinami lidstva jako červená niť. A jak se společnost vyvíjí, mění se i podoba peněz a nástroje k jejich využívání. Vzpomenete si, kdy se objevily první mince? A víte, kde stál úplně první bankomat v Česku? Podívejte se na stručný exkurz do historie peněz a finančních nástrojů a připomeňte si důležité milníky.

Od výměnného obchodu k mincím: Kdy vzniká jednoduché univerzální platidlo

Když lidi přestali žít jako lovci a sběrači, ale začali se usazovat a více se vázat k jednomu místu, vynořila se i nová potřeba. Obstarat si zboží a služby. Zpočátku celkem dobře fungoval a stačil výměnný obchod. Pytel jablek můžete vyměnit třeba za adekvátní množství obilí. Ale co když už jablka nikdo nechce a vy za ně tak nic potřebného nezískáte? Vznik univerzálního platidla v podobě mincí představoval další logický krok ve směnném procesu.

První kovové mince, respektive záznamy o nich, se datují do období kolem roku 1770 př. n. l. Z drahých kovů se staly peníze, které se postupně přestaly vážit a začaly se počítat. Za kovové mince se dalo jednoduše pořídit zboží i služby. Šlo je také snadno přenášet i uchovávat.

První mince byly ražené z drahých kovů – zlata, stříbra nebo bronzu. Rozvoj obchodu a stále rostoucí výdaje vedly k dalšímu kroku. Zhruba v polovině 16. století už mince neobsahovaly téměř žádné cenné kovy. Jejich hodnotu začala určovat důvěra a ochota lidí na trhu tyto mince přijímat jako platidlo.

První bankovky: Kdy získaly kousky papíru svou hodnotu

Bankovky se poprvé objevily v Číně kolem 7. století našeho letopočtu. Jejich cesta do Evropy byla ovšem trochu delší. Kvůli nedostatku mincí se k vydávání bankovek jako platidla jako první uchýlila švédská Stockholmská banka v roce 1661.

img-responsive

První mince pocházejí pravděpodobně ze 2. tisíciletí před naším letopočtem, první papírové bankovky pak nejspíš ze 7. století našeho letopočtu. | foto: Shutterstock

Úplně první bankovky na území českých zemí začala vydávat Marie Terezie v roce 1762. Říkalo se jim bankocedule nebo bankocetle (z německého „Banco-Zettel“ což znamená bankovní lístek).

S bankovkami se manipulovalo ještě snáze než s mincemi, nicméně hodnota bankovky jako takové byla prakticky nulová. Zprvu byly vydávané bankovky kryté kovy, což znamenalo, že kdyby s nimi lidé přišli do banky, dostali by za ně určité množství cenného kovu.

Ve směně bankovek za zboží se ale podobně jako u mincí z obyčejných kovů jejich používání prosadilo zejména na základě důvěry. Postupem času, a hlavně řadou okolností včetně světové hospodářské krize, válečných konfliktů a potřeby velkého objemu peněz v oběhu ve 20. století se od krytí bankovek cennými kovy (především zlatem) ve světové ekonomice zcela upustilo. Dnes jsme už tak daleko, že nás o podobných věcech ani nenapadne přemýšlet.

První kreditní karta: Začátek nové bezhotovostní éry

Jak jsme již zmínili, dvacáté století představovalo období poměrně turbulentních změn ve společnosti, které se dotklo i finančního trhu a bankovnictví. Mince a papírové peníze už byly nedílnou součástí každodenního života většiny lidí. Místo zašívání peněz do polštáře bylo běžné ukládat své výdělky na bankovní účty.

Už v roce 1915 se objevuje nenápadná plechová kartička, kterou vydávala americká společnost Union Telegraph Company a se kterou mohli zákazníci používat telefon a odesílat telegramy bez okamžitého placení. Jejich útrata se sčítala a na konci měsíce společnost zaslala vyúčtování, které dotyčný uhradil. Tak se začala rodit první kreditka.

Další zlom přišel v roce 1950. V této době už vzniká koncept skutečně univerzální platební karty, kterou můžete využít (téměř) na cokoli. Diner Club původně sloužila jako předplacená karta pro klienty Clubu, kteří s ní mohli platit nejprve ve vybraných restauracích a následně i v hotelech a obchodech, které měli s Clubem uzavřenou smlouvu. Klienti za služby a zboží platili bezhotovostně právě kartou a teprve na konci měsíce své závazky uhradili.

První platební kartu ještě v Československu vydala v roce 1988 Živnostenská banka. Karta se vázala k tuzexovému účtu vedenému v bonech. Ty sloužily k placení za luxusnější a zahraniční zboží dostupné pouze v prodejnách Tuzex.

img-responsive

První bankomat v Česku stál na Václavském náměstí, dnes jich je na území republiky asi pět a půl tisíce. | foto: Shutterstock

V 90. letech 20. století se pak v Česku začínají objevovat první platební karty zahraničních společností Visa a Mastercard. A v roce 1998 mezi lidmi kolovalo už téměř 1,7 milionu platebních karet, ať už kreditních, nebo debetních.

A na platby kartou jsme si v průběhu let skutečně zvykli. Vždyť podle průzkumu České bankovní asociace z roku 2020 bylo zhruba 54 % všech plateb v Česku bezhotovostních.

První bankomaty: Peníze dostupné kdykoli

Se vznikem platebních karet se pak pojí další důležitý vynález. Možnost vybrat si peníze kdykoli, i když je banka zrovna zavřená. První bankomat v podstatě ve stejné podobě, jako ho známe dnes, otevřeli v Londýně v roce 1967 u pobočky Barclays Bank. A ještě dávno předtím, už v roce 1939, se podobný vynález objevil v New Yorku. Jenže tehdy na takový stroj společnost nebyla úplně připravená, na svou dobu futuristický koncept neuspěl, a na svou hlavní slávu si tak bankomat musel ještě pár let počkat.

Na území tehdejšího Československa instalovala první bankomat Česká spořitelna v roce 1989. Stál na Václavském náměstí a byl určený jen pro zaměstnance banky. Také se mu ještě neříkalo bankomat, ale peněžní automat. Fungoval v offline režimu a veškeré operace se odehrávaly uvnitř bankomatu a transakce se zapisovaly na disketu.

Dneska je na území Česka zhruba 5,5 tisíce bankomatů a vybírat peníze už jde i bezkontaktně. Stačí kartu k bankomatu přiložit a zadat PIN. Mimochodem, v roce 2020 zaznamenaly banky v Česku 143 milionů výběrů z bankomatů. Průměrný výběr z bankomatu lehce přesahoval pět tisíc korun na jeden výběr.

reklama