Zákaz hidžábu na pracovišti? Další příklad bláznivosti poměrů v dnešní EU, zlobí se Klausův muž

Soud EU uvedl, že vnitropodnikové nařízení, které zakazuje viditelné nošení jakéhokoli politického, filozofického či náboženského znaku, není přímou diskriminací. Podle verdiktu se ovšem může jednat o nepřímou diskriminaci, pokud zaměstnavatel znevýhodňuje jedno nebo jen některá náboženství.

Právě zákaz viditelného nošení jakýchkoliv náboženských, politických, filozofických a jiných symbolů je podle Weigla „dalším příkladem bláznivosti poměrů v dnešní EU“. „Zakázat na pracovišti muslimský hidžáb znamená podle tohoto rozhodnutí současně nezbytnost zakázat například i viditelné nošení křížku na krku křesťanům, jarmulky židům a turbanu sikhům. Takový zákaz žádný rozumný zaměstnavatel vydat nemůže, protože takové nesmyslné šikanování zaměstnanců nemá zapotřebí,“ uvádí na stránkách Institutu Václava Klause.

Nález tak podle jeho slov znamená de facto všeobecné povolení nosit hidžáb, pokud nemá být jeho zákazem zavedena šikana všech ostatních. „Rozhodnutí evropské soudkyně jenom ukazuje, jak je tento okázale antidiskriminační a politicky korektní pro-multikulturní přístup ignorantský. Různá náboženství a kultury vůbec nejsou stejné a nelze s nimi stejně „antidiskriminačně“ nakládat,“ varuje.

Poukazuje na to, že křesťanství se v posledních staletích transformovalo na soukromou záležitost věřících a evropské státy okázale zdůrazňují svou konfesní neutralitu. „Jiná náboženství, především islám, však do soukromí věřícího zahnat nelze. Je to víra kolektivní s jasnými požadavky na to, jak má společnost vypadat. Evropské antidiskriminační třeštění je zcela mimo mantinely islámského uvažování v jakékoliv jeho podobě. Podobné je to s některými dalšími orientálními náboženskými systémy. Zakázat sikhovi nosit turban znamená požadovat po něm, aby přestal být sikhem,“ varuje ekonom.

„Zkrátka představa, že multikulturní společnost lze podrobit jednotným pravidlům, je nesmyslná. Evropský stát by měl vědomě stát za svojí kulturní tradicí a vyžadovat přizpůsobení tam, kde to považuje za racionální a nezbytné. Selektivní diskriminace nekompatibilních ideologií a vzorců chování je racionální a potřebná, pokud má společnost usilovat o minimální soudržnost. Toho však v dnešní pokrytecké a politicky korektní EU evidentně dosáhnout nelze,“ dodává Weigl.

Témata:  EU,  muslimové,  Jiří Weigl