Jedovaté látky jsou všude kolem nás. Které vám mohou ublížit?

Všechny jedy mají toxický vliv na člověka, a proto je nutné před nimi chránit především děti. Pozor tak musíte dát například na posypanou podlahu ve sklepech domů, na ošetřenou vegetaci, s níž se setkáte na výletě, nebo na kontakt s prostředky určenými pro ošetření zahrádky. Je bezpodmínečně nutné také dodržovat návody použití, ochranné prostředky, větrání, zákaz vstupu na ošetřené území.

Při vývoji těchto látek je kladen velký důraz na jejich selektivní (vybranou) toxicitu, tedy aby byly jedovaté jen pro určitý druh škůdců. Tato snaha je však víceméně neúspěšná.

Insekticidy – jedy proti hmyzu

Mezi nejrozšířenější hubitele hmyzu patřily v minulosti chlorované uhlovodíky, jako například DDT. Tyto jedy se velmi pomalu rozkládají, proto se hromadí v přírodě. Většina z nich je v současné době zakázaná.

Nyní se více využívají organofosfáty, které se rozkládají poměrně rychle, v životním prostředí se nehromadí, ale jsou vysoce jedovaté. Široké využití proti všem druhům škůdců mají karbamáty.

V boji proti hmyzu se také používají jedy přírodního původu jako například Pyrethrum, což je prášek ze sušených květů rostliny Chrysanthenum. Díky tomu, že jsou přírodního původu, jsou nejméně pro člověka nebezpečné a používají se tedy v domácnostech, a dokonce i v medicíně.

Rodenticidy – jedy proti hlodavcům, zejména krysám

Proti pištícím šiřitelům moru a ničitelům zásob obilí krysám a jejich hlodavčím příbuzným se používají zejména warfarin, který zabraňuje srážení krve, nebo také teratogen, který poškozuje plod ještě v těle krysí matky.

V boji proti krysám se používá rovněž fluoroctan sodný, která kompletně blokuje metabolismus včetně dýchání. Naopak obecně známý strychnin způsobuje křeče, prohnutí těla, zástavu dechu a následnou smrt. Posledním rozšířenou toxickou zbraní proti krysám jsou fosfidy, které ničí zažívací ústrojí hlodavců.

Fungicidy – jedy proti houbám a plísním

Proti těmto škůdcům v průmyslu se připravují výše zmíněné karbamáty. Také se využívá hexachlorbenzen, a to zejména při ošetřování osiva. V Turecku v 50. letech se otrávilo touto látkou 300 lidí, když byla zaměněna za zrní. Ke konzervaci dřeva byl vyvinut pentachlorfenol, který způsobí u člověka horečku, otok mozku, křeče a následnou smrt. Protijed neexistuje.

Herbicidy – jedy proti plevelu

Proti plevelu se používají sloučeniny chlorgenoxu, ale akutní otravy jsou vzácné. Jedním z nich byla otrava dinitrofenolem, a to ve 30. letech 20. století, kdy se používal jako prostředek na hubnutí.

Rostliny také ničí dipyridylové sloučeniny. Ty rozkládají tělesné tuky za vzniku prudce reaktivních látek. Otrava se projevuje poleptáním, poškozením jater, ledvin a nízkým tlakem. Smrt přichází za 5 až 21 dní a neexistuje protijed.

Témata:  chemikálie,  vědci,  lidé