reklama

"Proč nás zajímá smrt? Třískův život stál za víc," konstatuje ve sloupku Mladé fronty DNES redaktorka Mirka Spáčilová. Jako každý herec rád frajeřil, měl sklon k velkým gestům a k rituálům, ale byl to také člověk milující život, píše.

Podle deníku Právo se stal Tříska symbolem umělce s nekompromisním morálním kreditem po své emigraci v roce 1977. Na jeho uplatnění za oceánem se podepsala jeho koncentrovaná píle. "Jeho herectví vycházelo jak z vrozené tělesné dispozice tanečníka, tak múzičnosti, emocionality a citu pro slovo. A také schopnosti být pravdivý - na scéně i v životě," shrnuje deník. Připomíná také jeho charismatický hlas a smysl pro češtinu, kterou si uchoval v čisté a krásné podobě i v zámoří. Za triumfální pak deník označuje Třískův návrat v titulní roli Krále Leara v roce 2002.

Lidové noviny na Třísku vzpomínají jako na nesmírně přátelského člověka, vysloveně kamarádského. V pasáži věnované Třískově emigraci připomínají důvody, pro které ho režim začal dusit. Šlo o kamarádství s Václavem Havlem, jejich společné komentování sovětské okupace v roce 1968 v libereckém rozhlase až po diváckou účast na představení Havlovy Žebrácké opery v Horních Počernicích v hostinci u Sahulků.

"Kvůli tomu zasedal přes noc ústřední výbor KSČ - a byl jsem opět vyvrhel. To byl podzim 1976 a to bylo moje poslední představení. Pak jsem na českém jevišti hrál až v Králi Learovi," citují LN Třísku.

Hospodářské noviny doplňují, že Tříska měl i v pozdním věku elán mladíka. Letos v březnu se na pražském festivalu Febiofest vtipkovalo o jeho neobyčejné kondici. Při přebírání ceny Kristián udělal pár cviků s energií gymnasty a den poté poznamenal, že to byla jen drobná ukázka jeho sil, připomíná list. "Ať už Tříska jen pískal za scénou, nebo tak jako v Obecné škole převýšil všechny ostatní herce, vždy v tom byla nakažlivá energie," konstatují HN.

reklama