ČSSD by neměl uspokojit poslední volební model, který jí dává přes 12 procent hlasů. Ať už se totiž strana na svém mimořádném sjezdu vydá jakoukoliv cestou, bude pro ni velmi těžké vymanit se z blížící se marginalizace. Moderní levicová témata nefrčí nebo je mají jiné subjekty, národní socialismus jak by smet. Není ani příliš pravděpodobné, že v tom stejném subjektu zůstanou na jedné straně lidé nakloněni expremiérovi Bohuslavu Sobotkovi s těmi, kteří fandí změně v čele s Jiřím Zimolou.

Pomyslný výstřel před začátkem závodu o konec České strany sociálně demokratické provede prezident Miloš Zeman, který vystoupí příští neděli na mimořádném sjezdu strany jako první. Problém ČSSD, kterou politologové i zahraniční média automaticky řadí mezi tzv. sociálně demokratické strany je, že klasickou sociálně demokratickou stranou rozhodně není. Sociálně demokratické strany jsou z podstaty liberální. Ústředním tématem jsou kromě ochrany sociálně slabších jedinců také lidská práva, práva menšin či mezinárodní spolupráce, usilování o mír a propojování národů – ať už prostřednictvím mezinárodních smluv nebo pozitivním vztahem k Evropské unii a aktivní účast v ní.

Sociální demokracie pod vedením Bohuslava Sobotky jen z dálky připomínala klasickou socdem. Sám Sobotka by do jisté míry splňoval kritérium sociálnědemokratického politika. Teď je ale politicky „mrtvý“ a nedá se očekávat, že by jeho křídlo mělo na sjezdu nějakou šanci k prosazení. Výjimkou je Milan Chovanec, jeho spojenec. Stylizuje se totiž do typického představitele jakého národoveckého socialisty. Práva menšin neřeší, uprchlíka by do Česka nepustil ani jednoho a většinu unijních nápadů striktně odmítá, aniž by nabídl jiné řešení. Jak už víme, voliči jasně odmítli typické levicové strany a sociálně-demokratické strany. Výprask dostala ČSSD, KSČM a o Zelených ani nemluvě. Je tedy receptem větší akcent na otázky národní identity?

Ten prosazuje jeden z adeptů na předsedu strany Jiří Zimola. Ani to není ten správný recept. Zaprvé by se po vítězství tohoto křídla zřejmě trhlo to liberální se Sobotkou a Mladými sociálními demokraty – kteří snad jako jediní ve straně skutečně splňují předpoklady sociálně demokratické strany – a možná by utvořilo svou platformu nebo nový subjekt, který by ale pravděpodobně dopadl podobně jako Strana zelených. Zadruhé, národovecká témata jako obrana proti uprchlíkům, vymezování se vůči Evropské unii, důraz na národní suverenitu a na větší přerozdělování financí u nás doma akcentuje nejhlasitěji vítězné hnutí ANO, které dominantně ovládá politický prostor, velmi viditelné, zejména na venkově, je v tomto smyslu SPD Tomio Okamury. Proti EU se vymezuje také ODS nebo KSČM. Podpora Miloše Zemana jako bonus v politickém programu by nestačila. Vzpomeňme na SPO Zemanovce nebo na malé strany, které ve své době podporovaly prezidenta Václava Havla.

Hvězdy zkrátka nejsou nakloněny ČSSD. Pokud vyhraje relativně umírněný Jan Hamáček, další vládní angažmá s agresívním hnutím ANO Andreje Babiše může stranu opět posunout na osudovou pětiprocentní hranici volitelnosti. Nejstarší politická strana v Česku by si měla přiznat, že jednodenní sjezd s několika proudy, mlčením vedení a prezidentovým projevem na počátku sjezdu není nejlepší cestou, jak vývoj zvrátit.