Komentář: Zeman umetá cestu vládě jedné strany, s ČSSD se už moc nepočítá

Ministerstvo zahraničních věcí pro Miroslava Pocheho? Touto otázkou se možná nakonec prezident Miloš Zeman nebude muset zabývat. Projevem na Žofínském fóru dal jasně najevo, která varianta mu je nejbližší. Fandí vládě jedné strany Andreje Babiše, který momentálně sbírá podněty od komunistů a SPD, kdo by měl sedět na jednotlivých rezortech.

Zeman se nezastal ani své někdejší oblíbenkyně Karly Šlechtové, která působí na obraně a kterou pravděpodobně čeká odchod z ministerstva. Podobný osud lze očekávat u ministra Dana Ťoka. Co je spojuje s Martinem Stropnickým a Robertem Pelikánem? Dvě věci. Zaprvé patří do kritičtější skupiny členů či podporovatelů hnutí ANO a nejsou ani „odkojenými agroferťáky“ a zadruhé, což je mnohem důležitější, jejich další vládní působení odmítají komunisté a Okamurova SPD.

Prezident nyní vyslovil myšlenku, že i kdyby sociální demokraté v referendu odmítli účast ve vládě, jmenuje Babiše premiérem i tak. Dopředu tak avizuje, kterou variantu preferuje. Svému spojenci Babišovi by dopřál luxus jednobarevné vlády hnutí ANO opřené o podporu Okamury a KSČM. I Zeman si totiž povšiml, že jako pravděpodobnější se jeví varianta, že řadoví členové ČSSD spolupráci s Babišem odmítnou. Namátkou zmiňme postoj většiny senátorů, ale třeba i hlasy z Ústeckého kraje, které se vyslovily jasně proti vládnímu angažmá. Pokud by ČSSD skutečně odmítla spolupráci s Babišem, nedá se předpokládat, že by vedení a poslanci ČSSD hlasovali proti vůli členské základy – to by totiž taky mohlo znamenat faktický konec ČSSD.

Vznikly by tak dvě možné varianty. Buď by se šlo cestou předčasných voleb (což si Zeman nepřeje a možná i proto nyní vysílá jasný vzkaz Babišovi o tom, že by dopomohl jednostranické vládě) anebo skutečně vznikne pomyslná „koalice hrůzy“, tedy vláda hnutí ANO s podporou KSČM a SPD. Místopředseda hnutí a velký pragmatik Jaroslav Faltýnek připouští, že je tato možnost na stole. V médiích navíc na adresu SPD uvedl, že by tento subjekt neměl být nálepkován jako „extremistický“. Tajemstvím není ani to, že Babiš chce vládnout sám a koaliční handrkování mu je proti srsti. Podstatou zkrátka není politikem, který by ctil zdlouhavé demokratické procedury typu diskuze, hledání složitého kompromisu či ústupků vůči menšinám. Češi by nicméně možná byli spokojeni, jsou přeci známi tím, že by jim vláda pevnější ruky příliš nevadila. Otázkou je, zda by jim nevadil koktejl autoritářské tendence opřené o nároky a požadavky komunistů a okamurovců.

Zemanovi by určitě nevadil, ba naopak. Všechny zmíněné subjekty mu jdou na ruku, vyjádřily mu podporu v prezidentské volbě (což ostatní strany neučinily). A prezident kárá své odpůrce a odměňuje své stoupence. Na čí sjezd v uplynulých měsících dorazil? Právě na sjezd komunistů a SPD. A ano, i na sjezd ČSSD – té dal zhoubnou radu, ať jde do vlády, ale nežádá exekutivní posty. Jeho mistrná hra zatím vychází. Zhatit ji může členská základna ČSSD. Jak? Tím, že se vysloví pro vládu s Babišem.

Témata:  Miloš Zeman,  Andrej Babiš,  Tomio Okamura,  komentář,  vláda