ODS míří k vítězství, jediná může sestřelit Babiše. Stačí jen držet kurs

Někdejší hegemon na pravici skutečně vstává z popela. ODS pod vedením nevýrazného akurátníka Petra Fialy rozehrává hru, na jejímž konci může nebývale triumfovat. Strana má nyní jako jediná šanci v příštích poslaneckých volbách porazit nezničitelného Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Musela by ovšem vytrvat, držet kurs a pozici, která je z hlediska strategie a politického marketingu nebývale výhodná.

Podle posledního průzkumu veřejného mínění agentury Sanep by sice ve volbách opět s velkým náskokem zvítězilo hnutí ANO 2011 (27,6 %) a ODS by byla druhá se ziskem 16 procent hlasů. I to lze nicméně vnímat jako trend pozitivní – Babišovo hnutí lehce oslabuje, v senátních volbách zcela propadlo, naopak pravicová ODS velmi výrazně posílila. Vítězství pravice v Praze a úspěch ve volbách senátních vyslalo důrazný mediální vzkaz: Jsme zpátky v plné síle. Toto sdělení je pro stranu mnohem důležitější a bude mít větší vliv než fakt, že ODS zřejmě nebude mít primátora a unikne jí možná i křeslo předsedy Senátu.

ODS má nyní potřebná esa v rukávu, má ideální výchozí pozici pro tažení na dobytí Sněmovny v roce 2021. Strana stále hraje na antikomunistickou strunu (a stále na ni chytá některé voliče), nenásilně (na rozdíl od TOP 09) se staví do role lídra opozice proti Babišovi, jehož hnutí právem nazývá levicové (ve skutečnosti je spíše beztvaré). Značka „jediná skutečná pravicová strana“ bude lákat – levice je nyní v troskách a Babišovo vystupování je velmi chameleonské – něco jiného říká mezi evropskými špičkami, s něčím jiným pak přichází před národ (pro Brity například žádá nové referendum o Brexitu). Role aktivní opoziční síly pravici skutečně prospěje.

V době, kdy neslavně skončila vláda Petra Nečase, se zdálo, že je ODS personálně vyprázdněná. Dnes ale zjišťujeme, že má v této otázce mnohem menší problémy, než vládnoucí hnutí ANO, které se potýká s odchodem a distancem ze strany populárních tváří (Martin Stropnický, Pavel Telička, Robert Pelikán a do jisté míry i Karla Šlechtová). Předsedou strany je městský intelektuál, místopředsedkyní žena, která se nebojí chodit do Arén Jaromíra Soukupa, expertem na školství je provokativní Václav Klaus, který na sebe váže zejména konzervativní a národovecky smýšlející voliče. Strana má také své lidi ve sněmovních orgánech – obranný výbor vede úspěšná starostka Prahy 2 Jana Černochová. I možný předseda Senátu Jaroslav Kubera je mezi lidmi populární postavou.

Partaj se prezentuje jako slušná, moderní a svěží strana. Jako strana, která chce vrátit prestiž Česku, kterou ničí jak prezident republiky, tak do značné míry premiér Babiš. Strana hraje na vlasteneckou notu, na notu ekonomické prosperity, neprojídání státního rozpočtu. ODS přejala některé prvky volebních kampaní hnutí ANO, jejich spoty a obrazové materiály působí solidně a profesionálně (s výjimkou zfetovaných Britů v rámci komunální kampaně, kterou musel vysvětlovat Bohuslav Svoboda), poutavá, ač jednoduchá (ale která nejsou, že?) jsou i její hesla.

ODS má našlápnuto k úspěchu, ale čeká ji ještě dlouhá cesta. Předseda Petr Fiala bude do té doby muset uhlídat, aby se například Klaus mladší „neutrhl ze řetězu“ a neodehnal tak liberální voliče, aby se s vidinou budoucího úspěchy nepřihnaly zpátky živly, které veřejnost spojuje s korupcí a nečestným jednáním.  Pro někdejší nejsilnější stranu je toho nyní v sázce opravdu hodně – stačí jen držet kurs.

Témata:  komentář,  ODS,  Petr Fiala ,  Andrej Babiš,  TOP 09