reklama

Vědci z londýnské vysoké školy Imperial College výzkum založili na sledování 52 lidí, kteří žili s někým, kdo právě prodělával onemocnění covid-19. Chtěli lépe pochopit, proč někteří lidé po setkání s koronavirem SARS-CoV-2 onemocní a jiní ne. Zjistili, že lidé, kteří měli po prodělání běžného nachlazení specifické imunitní buňky, jež jim pomáhaly předcházet opakovaným infekcím, měli menší pravděpodobnost, že onemocní covidem-19.

Autoři studie nicméně zdůraznili, že klíčové v boji s koronavirem zůstávají vakcíny a nikdo by neměl spoléhat na imunitu získanou proděláním jiné nemoci.

Studie se zaměřila na zásadní součást imunitního systému, takzvané T-buňky. Některé z nich si "pamatují" dříve prodělané infekce a zabíjejí patogeny.

Autoři výzkumu v září 2020 zkoumali 52 lidí, kteří ještě neobdrželi očkování proti koronaviru a žili s někým, kdo právě prodělával covid-19. Polovina této skupiny se během 28 dní covidem-19 nakazila a polovina nikoli. Z této poloviny měla třetina lidí, kteří covid-19 neprodělali, v krvi vysoké hladiny specifických paměťových T-buněk, které je proti infekci zřejmě chránily. Podle vědců se u nich tyto T-buňky vytvořily nejspíš ve chvíli, kdy se nakazili jiným, blízce příbuzným lidským koronavirem, který způsobuje běžné nachlazení.

Autoři studie připouštějí, že na to, zda se lidé od svých spolubydlících nakazili koronavirem, měly vliv i další proměnné, například větrání.

Simon Clarke z Univerzity v Readingu uvedl, že ačkoli se jedná o relativně malou studii, přispívá k pochopení toho, jak náš imunitní systém bojuje s virem. Podle mikrobiologa by výzkum mohl pomoci při vývoji budoucích vakcín.

"Tyto údaje by neměly být přehnaně interpretovány. Zdá se nepravděpodobné, že by každý, kdo zemřel nebo prodělal vážnější infekci, nikdy neměl nachlazení způsobené koronavirem. A je velkou chybou si myslet, že každý, kdo nedávno prodělal nachlazení, je proti covidu-19 chráněný, protože koronaviry způsobují pouze deset až 15 procent nachlazení," uvedl vědec.

Hlavní autor studie Ajit Lalvani dodal, že klíčem k ochraně jsou vakcíny. "Poučení z toho, co tělo dělá správně, by mohlo pomoci při navrhování nových vakcín," prohlásil.

Současné vakcíny cílí na takzvaný hrotový protein (spike protein), který se nachází na vnější straně viru. Mutace na tomto proteinu se ale mohou měnit, což ovlivňuje účinnost vakcín. T-buňky se na rozdíl od toho zaměřují na vnitřní proteiny viru, které se v jednotlivých variantách tolik nemění. To podle Lalvaniho znamená, že vakcíny, které by lépe využívaly práci T-buněk, by mohly poskytnout širší a dlouhodobější ochranu proti covidu-19.