Poláci volí budoucnost bez Orbánova Maďarska. Kdysi bratrské národy jsou na nože

Když Poláci v pátek zahajovali své předsednictví v Radě EU, tak na oficiální zahájení nepozvali maďarského velvyslance ani premiéra Viktora Orbána. Varšava se zlobí za to, že Budapešť na sklonku loňského roku udělila politický azyl někdejšímu náměstku polského ministra spravedlnosti Marcinu Romanowskému, který byl loni v červenci zadržen kvůli zneužití veřejných prostředků.

Ačkoli se to může jevit pouze jako „nepozvání“, ve světě diplomacie jde o zásadní krok. Setkání představitelů unijní sedmadvacítky je klíčové pro udržování vztahů mezi všemi členskými státy a jelikož maďarský diplomat nebo politický zástupce chyběl, naznačuje to rozpor nejen mezi Maďarskem a Polskem, nýbrž celou Evropskou unií.

Absence pozvánky maďarskému zástupci je vyvrcholením ideologických a politických neshod mezi Bruselem a Budapeští. Proti Orbánovu režimu se už oficiálně staví i Poláci, kteří patří mezi země Maďarsku tradičně velice blízké. Dokonce tak blízké, že se často označují za bratrské národy – stejně jako Česká republika a Slovensko.

„Věřím, že žádný jiný národ na světě nemá o Polsku a Polácích tak vysoké mínění jako Maďaři – a stejně tak žádný jiný národ na světě nemá o Maďarech tak vysoké mínění jako lidé tady v Polsku,“ řekl Orbán při návštěvě Krakówa v roce 2016. „Neznamená to, že jsme slepí k chybám toho druhého; přátelství znamená, že si tyto chyby navzájem odpouštíme,“ dodal.

Server Politico propad ve vztazích těchto dvou zemí loni v říjnu označil za „fratricidu“, což je v doslovném překladu zkrátka bratrovražda. Když se Orbán v roce 2010 chopil moci, měl k tehdejšímu i současnému polskému premiérovi Donaldu Tuskovi ještě vřelejší vztah než k představiteli Práva a spravedlnosti Jaroslawu Kaczyńskému.

Při projevu v Rumunsku na konci roku 2024 už Orbán mluvil úplně jinak: „Poláci vedou nejvíce pokryteckou a prospěchářskou politiku v celé Evropě. Za posledních deset let jsem neviděl v Evropě politiku takového pokrytectví.“

Varšava si tato slova nenechala líbit. „Proč Orbán nevytvoří unii s Putinem a s některými autoritářskými státy tohoto typu? Pokud nechcete být členem nějakého klubu, vždycky můžete vystoupit. Kdysi se říkalo: ‚Polák, Maďar, dva bratři‘, ale tady je to teď velká rodinná hádka,“ popsal Władysław Teofil Bartoszewski, náměstek šéfa polské diplomacie.

Jak vyplývá z vyjádření polské diplomacie, nejde ani tolik o rozkol mezi Polskem a Maďarskem, nýbrž vzájemný nesouhlas s politickým leadershipem. Zatímco až do loňského roku Orbán měl v Polsku spolehlivého spojence ve vládnoucí konzervativní PiS, od nástupu Tuska zpět do premiérského úřadu naopak čelí kritice za to, jak se v rámci EU chová.

Tusk není osoba, u které může současný maďarský premiér hledat pochopení za to, že se vydal líbat prsten ruskému lídrovi Vladimiru Putinovi. Polák Maďarovi nestrpí ani neustálé blokování podpory Ukrajině a obstrukční chování v rámci EU. Budapešť totiž není jedinou evropskou metropolí, jež se mohla spolehnout na blízké vztahy k Varšavě – další takovou totiž je Kyjev a ten je zcela zásadní pro polskou i evropskou bezpečnost.

Poláci zřejmě dobře ví, že porážka Ukrajiny povede k přímému ohrožení jejich bezpečnosti, a proto se rozhodli raději „pozastavit“ své vztahy s Maďarskem a pracovat na těch s Kyjevem. Orbánovo Maďarsko totiž představuje jakýsi předvoj Putinova režimu v Evropě, a to je pro Varšavu nesmírně nebezpečné.

Dopadneme se Slováky stejně?

Už bylo zmíněno, že vztahy mezi Maďary a Poláky se dají dobře srovnat se vztahy mezi Čechy a Slováky. Česká republika se proti současnému vedení Roberta Fica na Slovensku ještě nepostavila nijak rozhodně, nicméně i to může přijít – a to nezávisle na tom, jestli bude vládnout Petr Fiala nebo Andrej Babiš.

Dokonce i předseda ANO dobře ví, co je v sázce, a Fico se za poslední dobu naprosto utrhl z pomyslného řetězu. Pokud se bude muset rozmýšlet mezi tím, zda jet políbit onen pomyslný prsten Putinovi nebo se postaví za českou bezpečnost, jeho výběr bude jasný.

Nejen Orbána, ale i Fica, v rámci unijních spojenců čeká odluka, pokud velice brzy nezmění svůj přístup. Takzvaná mírová cesta maďarského premiéra nepřinesla mír, návštěva Slováka v Moskvě pak na světlo světa vynesla nejasná tvrzení o tom, že by snad mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou mohla proběhnout na Slovensku.

Slovensko a Maďarsko dnes jsou terčem: nepochopení a averze v EU – a v případě porážky Ukrajiny také ruské invaze. To jsou věci, které si nemohou dovolit ani Poláci, ani Češi – a proto se od svých bratrských národů raději odkloní než aby je lovili z hlubin toho, kam je dovede populistická euroskeptická politika.

Témata:  Polsko,  Maďarsko,  komentář