Soumrak mediálního trhu. O úspěchu českých vydavatelů už dávno nerozhodují čtenáři

Mediální skupina INCORP řadu let s různými emocemi sleduje, jak se pod taktovkou někdejšího ředitele NFNŽ Josefa Šlerky „vyvíjí“ jím vytvořený mediální rating. Jednou se mění o sto šest, jindy měsíce stagnuje, kategorie přibývají, ubývají, média jsou jednou tam, podruhé jinde, a i když sám web NFNŽ u ratingu uvádí, že jeho hodnocení vyjadřuje „míru dodržování základních novinářských norem“, už nezmiňuje, kdo ony normy vlastně vymýšlí, kdo je hodnotí, a v neposlední řadě by se na základě slova „normy“ předpokládalo, že půjde o něco, co je dané a neměnné.

Proto je smutné a úsměvné zároveň, že rating jako takový je prakticky co půl roku úplně jiný. Mění se kategorie, kritéria hodnocení, požadavky na weby, i to, jaké weby a proč se vlastně hodnotí. Víme o tom své, naše zpravodajské servery si prošly snad vším, co „chytré“ hlavy v NFNŽ vymyslely, a z velmi kladného hodnocení se dostaly až do nynější fáze, kdy jsou z hodnocení vyřazeny. Nutno přitom dodat, že se redakce vždy snažila s NFNŽ komunikovat a naslouchat radám, jak zpravodajský obsah zlepšit. Jenže ve chvíli, kdy takovou radu redakce dostane, dodržuje ji, a ona je za půl roku v dalším ratingu smetena ze stolu, prakticky není možné požadavkům ratingu vyhovět.

Druhým problémem budiž fakt, že redakce má ve stanovách a etickém kodexu svá pravidla dle zaběhlých novinářských standardů. Přesto byl ze strany Nadačního „regulačního orgánu“ kladen důraz na to, že redakce má zprávu zpracovat a naservírovat ji „ženám v domácnostem“ tak, aby už nemusely nad zprávami přemýšlet a dumat, kdo je ten dobrý a kdo ten zlý. Redaktor má jednoduše pracovat tak, aby daná žena obdržela jasný názor stanovený médiem. Nutno dodat, že redakce s takovým postojem nikdy nesouhlasila, ač je regulátory prosazován sebevíc.

EuroZprávy.cz a další weby vydavatelství INCORP tu vždy byly především pro čtenáře. Přinášeli jsme obsah důležitý, zajímavý, vlastní i agenturní, ale hlavně takový, aby čtenář který zavítá na náš web, měl vždy přehled o tom důležitém, co se doma i ve světě děje. Podstatné pro nás bylo to, že publikujeme zprávy pravdivé (žádné obvinění z šíření fake-news se u nás nikdy neprokázalo, jak se lze přesvědčit u Nelež či Konspiratori.sk), a licenčně a autorsky v mezích zákona. Média si na svůj provoz vydělávala sama a nikomu neškodila.

V posledních letech ale nastalo v Česku několik fenoménů, kdy média začala psát zprávy ne pro čtenáře, ale pro subjekty. V některých případech pro Seznam Newsfeed, v jiných případech pro rating NFNŽ. Nyní je to prakticky jedno a to samé. A tok zpravodajství v ČR tak prakticky ovládá pan Šlerka se svou partou studentů (kteří obstarávají rating) a Seznam Newsfeed se svou partou brigádníků (kteří řídí Newsfeed). Kdyby to nebylo tak tragické, řekl bych, že to je až úsměvné, kdo může mít vliv na to, jaká média se u nás budou číst a jak budou vydělávat.

Z pohledu šéfredaktora vidím, jak silně se rating dokáže promítnout i do vnitřního fungování redakce. V dobách covidu jsme se aktivně věnovali dezinformacím a jejich popírání. Nebyl týden, abychom nevyvraceli nějakou fámu, a to v době, která byla pro Česko kritická. O pár let později takové aktivity ustoupily do pozadí a redakce se zaměřila na to, aby splnila stokrát měněné požadavky ratingu. Osobně si myslím, že bez ohledu na rating byla první zmíněná činnost mnohem více záslužná a společnosti, tedy vám, čtenářům, výrazně prospěšnější. Osobně si myslím, že vám je nějaký rating de facto úplně jedno. A jistě vás více zajímalo, jestli se z roušek můžete udusit, či nikoliv.

Snaha o naplnění „norem“ ratingu v době, kdy se normy mění co pár měsíců, je stejně zbytečná, jako snažit se o transparentnost před subjektem, jehož transparentnost je sama o sobě předmětem kontroverzí a spekulací. V minulosti se také několikrát stalo, že rating byl sám o sobě plný chyb, ať už z nepozornosti, nebo z nedbalosti. Negativní hodnocení za věci, které weby splňoval, či naopak pozitivní hodnocení za něco, co weby nedodržovaly, jsou jen třešničkou na dortu problémů, které jeho důvěryhodnost znevažují.

Dříve jsme měli potřebu na tyto problémy poukazovat, později jsme na to rezignovali, protože nestabilita ratingu a našeho hodnocení nás dovedla až ke stavu, kdy jsme neustále se měnící kritéria a pravidla jednoduše pustili z hlavy a soustředili se na to, co je podle nás v žurnalistice skutečně důležité – tedy přinášet čtenářům kvalitní a ověřený obsah.

NFNŽ zkrátka a dobře trestá média za to, že se samo hledá. Ačkoliv bychom ve svobodné republice mohli spekulovat o tom, nakolik korektní je snaha o regulaci (nedezinformačních) médií, praktiky ratingu zašly daleko za tuto hranici a nebál bych se nazvat je cenzurou. Cenzurou postavenou na plnění nestálých a donekonečna se měnících pravidel, která díky spolupráci se Seznamem v zásadě stojí na jednom člověku a výrazně ovlivňují jak mediální trh, tak i příjmy samotných vydavatelství. A to bez jakékoliv regulace či zpětné kontroly.

Mediální skupina INCORP v průběhu let provedla řadu významných změn, jak obsahových, tak redakčních, proto, aby naplnila „normy“ stanovené ratingem, stejně jako řadu technických úprav, aby naplnila požadavky Seznamu a umístění do Newsfeedu. To vše stálo nemalé úsilí a snahu, čas i finance. S nulovým výsledkem na základě neustále se měnících rozhodnutí jedné osoby.

Seznam společně s NFNŽ si prakticky vzato monopolně přivlastnily mediální trh, přičemž oba subjekty mají letitou praxi v tom, donutit vydavatele „skákat“ tak, jak pískají. Smutný je fakt, že oba subjekty mají vysokou míru chybovosti v tom, co dělají, na což jsme je v minulosti několikrát upozorňovali. Jak Newsfeed, tak rating staví na hodnocení a rozhodnutí několika lidí, kteří netransparentně ovládají tuzemská média, bez ohledu na to o jak významné či „junk“ weby se jedná.

Nálepkování médií se stalo českým unikátem, který ve světě v podobě, jaká se děje u nás, nemá obdoby. Když už, tak by v demokratickém státě o kvalitě médií měly rozhodovat orgány k tomu určené, nezávislé na jednom člověku. Typickým příkladem budiž již zmínění slovenští Konspiratori.sk, v Česku by jejich roli mohl zaujmout například Syndikát novinářů či SPIR, nikoliv lidé bez výraznějších praktických zkušeností z médií, zejména těch on-linových.

Je smutné pozorovat, jak se Seznam a NFNŽ pasovaly do role dvou soukromých subjektů, které svou spoluprací vytvářejí cenzuru a „normují“ práci nezávislých médií. Tuzemský mediální trh možná není dokonalý a je přesycený weby bez přidané hodnoty či významnější historie (odevzdávající většinu výnosů právě Seznamu), každý by si ale měl nejprve zamést před vlastním prahem a pokud chce v demokratickém státě rozhodovat o úspěchu soukromých podnikatelů, měl by tak činit přinejmenším, férově, nestranně a vyváženě, což jsou pojmy, které by si měl Seznam a NFNŽ vyhledat ve slovníku.

Čeští občané mají s nálepkováním své neblahé zkušenosti a je zarážející, že přístup na monopolní mediální platformu Seznamu je závislý právě na tom, která nálepka je jakým médiím udělena. A nutno dodat, že médiím, která neporušují zákon ani nešíří hoaxy. Dochází tak k neřízené regulaci trhu, kterou by měli provádět sami čtenáři či státem vybrané orgány k tomu určené, nikoliv soukromé subjekty, které si v rámci mediálního kartelu vytváří svůj klub vyvolených.

Témata:  komentář,  NFNŽ,  novináři,  noviny a tisk,  média