Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Trump jen potvrdil nevyhnutelné: USA nebyly a nejsou schopné bránit Evropu

Donald Trump
Donald Trump
Foto: Depositphotos

Spojené státy už nejsou schopny plnit roli garanta míru a stability nad Evropou – a svět si toho začíná všímat. Je to symptom hlubšího geopolitického posunu, který se v posledních letech stává nepřehlédnutelným. Místo rozhodného lídra vidíme Washington, který ustupuje, slibuje a následně se vymlouvá.

Donald Trump, ještě jako kandidát, opakovaně tvrdil, že ukončí válku na Ukrajině „do 24 hodin“. Po nástupu do úřadu však jeho administrativa – navzdory třem měsícům v exekutivě – nepředložila jediný konkrétní plán. Když bylo zřejmé, že slib nebyl míněn vážně, Trump jej zpětně označil za „sarkasmus“.

Ale svět, zejména Moskva, bere tato slova smrtelně vážně. Skutečnost, že Spojené státy – stále formálně nejsilnější vojenská mocnost světa – nedokáží přimět Rusko k zastavení agrese, je výmluvným dokladem ztráty autority. Washington už nefunguje jako hlavní rozhodčí světového řádu. A zatímco se Spojené státy propadají do nečinnosti, Vladimir Putin posiluje. Riziko, že Kreml přenese válku dál na Západ – do Pobaltí, Moldavska, Finska nebo Polska – už dnes nelze brát jako pouhou hypotézu.

Spojené státy se však nestahují jen z Evropy. Jejich odchod z Blízkého východu byl signálem o to hlasitějším. Omezení finanční podpory spojencům, stažení (dalších) jednotek ze Sýrie, minimální angažmá v Iráku – vše dohromady vytvořilo prostor, který okamžitě zaplnily regionální autoritářské režimy, milice a teroristické organizace. Vzestup Íránu, návrat Islámského státu a destabilizace aliancí, které dříve držely region v rovnováze, jsou a budou přímým důsledkem tohoto ústupu.

V roce 1973 se Spojené státy stáhly z Vietnamu pod hlavičkou „mírového řešení“. Výsledkem byl pád jihovietnamské vlády a vítězství komunistického režimu. V roce 1993 se zhroutila americká mise v Somálsku po incidentu „Black Hawk Down“ – následovalo bezvládí a nárůst islamistického násilí. V roce 2011 odešly USA z Iráku – a do prázdného prostoru vtrhl Islámský stát. V roce 2021 stažení z Afghánistánu během několika dnů zlikvidovalo dvě dekády aliančního úsilí a otevřelo dveře triumfálnímu návratu Talibanu.

Ještě starší precedens: Suezská krize roku 1956. Spojené státy odmítly podpořit své evropské spojence – Británii a Francii – v jejich intervenci v Egyptě. Výsledkem byl definitivní konec evropského vlivu na Blízkém východě. Tehdy to byla první vážná trhlina v transatlantické důvěře. Dnes už sledujeme, jak se celá struktura rozpadá.

Supervelmoc, která nejdřív intervenuje a pak ustupuje, přestává být supervelmocí. A právě to se dnes děje Spojeným státům. Evropané si na to musí zvyknout – a připravit se na nový režim. Budoucnost evropské bezpečnosti teď bude záviset méně na Washingtonu a více na Berlíně, Paříži, Londýně – a ano, i na Varšavě nebo Římě.

Tyto země disponují potřebným průmyslovým, technologickým a demografickým základem k tomu, aby postupně převzaly roli bezpečnostního pilíře kontinentu. Vývoj evropských bojových letounů, tanků či – pokud bude třeba – i vlastního jaderného odstrašení, přestává být hypotetickým scénářem a začíná být plánem B, který nelze dále odkládat.

Zejména ve světle jedné nepříjemné pravdy: Spojené státy vedené Donaldem Trumpem nejsou spojencem, na kterého se lze spolehnout.

Témata:  USA Donald Trump komentář

Související

Aktuálně se děje

19. května 2025 14:04

Trump jde kvůli Springsteenovi i po Harrisové. Volá po zevrubném vyšetřování

Americký prezident Donald Trump pokračuje ve svých útocích na slavného rockera Bruce Springsteena. Tentokrát do všeho zatáhl i poraženou soupeřku z loňských prezidentských voleb Kamalu Harrisovou či další slavné osobnosti. 

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy

Žralok bílý (Carcharodon carcharias)

Žraločí útoky: Proč tito mořští predátoři útočí na lidi a jak se riziku vyhnout?

Žraloci jsou odjakživa opředení mýty a strachem. Filmy jako Čelisti vytvořily v očích veřejnosti obraz krvelačných predátorů, kteří číhají těsně pod hladinou a vyčkávají na lidské oběti. Skutečnost je však mnohem méně dramatická – a mnohem zajímavější. Žraločí útoky na lidi jsou sice reálným jevem, ale z hlediska pravděpodobnosti se jedná o extrémně vzácné události. Přesto však existují a čas od času dojde k tragickým následkům. Proč k těmto útokům dochází a jak jim můžeme předejít?