Zdraží mobily, notebooky a další elektronika. EU chystá novou daň z elektroodpadu a jiné regulace

S daní z elektroodpadu počítá Evropská komise ve svém aktuálním návrhu dlouhodobého rozpočtu EU na léta 2028 až 2034, tedy takzvaného víceletého finančního rámce. Daň má činit dvě eura z každého kilogramu nesebraného elektroodpadu, takže bruselská kasa by si díky této dani celkově měla přijít na patnáct miliard eur ročně.

Daň z elektroodpadu má přimět členské státy a výrobce a prodejce elektronických zařízení, aby zlepšili sběr a recyklaci příslušného odpadu. Týká se elektronických zařízení, počítačů, mobilů, domácích spotřebičů či dalších podobných zařízení.

Za nesebraný elektroodpad mají být zodpovědní výrobci a prodejci elektroniky, kteří se následně budou snažit přenést s tím související navýšené náklady na konečné spotřebitele. Pokud se jím to podaří, znamená to pochopitelně zdražení elektroniky.

Například Švédsko roku 2021 generovalo v přepočtu na obyvatele 28,4 kilogramu elektroodpadu, vyplývá z dat Eurostatu, ale z toho sebralo jen 12,9 kilogramu na hlavu. Tudíž 15,5 kilogramu elektroodpadu je statisticky vykázáno jako nesebraný elektroodpad, takže Švédsko by platilo daň zhruba 31 eur na každého svého obyvatele ročně. Příslušné administrativní náklady zatíží jak samotné členské státy EU, tak v nich působící výrobce a prodejce elektroniky.

Bude třeba upravit dodavatelsko-odběratelské řetězce v oblasti elektroniky tak, aby se podíl nesebraného elektroodpadu snížil na minimum, což právě značí dodatečné náklady, které nakonec zaplatí konečný spotřebitel, ne však dříve než v letech 2027 či 2028, kdy opatření nejspíše vstoupí v platnost. 

O něco dříve, nejpozději do konce července příštího roku, ovšem vstoupí v Česku platnost jiná regulace EU, a to ta zaručující právo na opravu elektroniky a dalších zařízení.  Výrobci elektroniky typu mobilních telefonů či ale také třeba bílé techniky musí být schopni zajistit opravu daného zařízení za přiměřenou cenu a v přiměřené časové lhůtě.

To zní na první poslech jako jednoznačná „výhra“ pro spotřebitele. Nicméně výrobci a prodejci budou čelit zvýšeným nákladům na zajištění náhradních dílů a levnějších oprav. Budou také vlastně prodlužovat životnost daných výrobků, a to na své náklady. Tím pádem si kvůli zajištěné delší životnosti navíc ještě zhorší odbyt, což znamená další náklady.

Lze tak předpokládat, že zlevnění a usnadnění oprav, stejně jako prodloužení životnosti výrobků, nakonec zase zaplatí konečný zákazník. A to v podobě vyšší ceny nové elektroniky a domácích spotřebičů, než jaká by byla realitou nebýt regulace v podobě práva na opravu.

Zatímco v případě práva na opravu zákazník za vyšší cenu získá něco hmatatelného, totiž snaží a levnější potenciální opravu, daň z elektroodpadu těžko pocítí nějak jinak než zdražením. Její protihodnotou totiž bude celkem nehmatatelná redukce negativní externality v podobě elektroodpadu a jeho nepříznivého působení na životní prostředí.  

Témata:  komentář,  mobily,  EU,  daně,  počítače