reklama

Kráter označovaný jako Batagaika se začal tvořit v roce 1960. Způsobilo ho kácení lesů, kvůli kterému začal být permafrost vystavován přímému slunci. Paprsky ohřívaly zem a trvale zmrzlá půda se začala rozmrazovat. V tuto chvíli měří jáma asi kilometr a je hluboká 86 metrů. Tyto rozměry ale rozhodně nejsou konečné - proces propadání urychlily záplavy v roce 2008. Půda poklesne každý rok asi o 15 metrů.

Lidé, kteří žijí v okolí, věří, že jde o „díru do pekel“, a zdaleka se jí vyhýbají. Místo je ale naopak rájem pro vědce. Pórovitá půda zachytila vodu, která v těchto severních zeměpisných šířkách mohla být zmrazena po tisíce let. Permafrost tak mohl zachovat sedimenty a mrtvý rostlinný a živočišný materiál uvnitř půdy. Při tání permafrostu se tyto dříve nedostupné biologické vzorky opět dostávají „ven“.

Kráter Batagaika tak umožňuje vědcům podívat zhruba 200 tisíc let staré zemské klima zaznamenané ve zmrzlém sedimentu. To například umožní geologům zjistit, jaké byly v minulosti klimatické podmínky v této oblasti Sibiře. Vědci také věří, že po bližším průzkumu získají více informací, které by jim mohly říct víc o změně klimatu v minulosti i v budoucnu.

Pochopení toho, jak Sibiř reagovala na vyšší teploty v minulosti by měla poskytnout vodítka, jak Sibiř bude reagovat na aktuální trendy oteplování.

0 komentářů Napište svůj názor

reklama