Paříž - Naším prvním vzorem byli rodiče. Jsme vůbec schopni se vyvarovat jejich chyb v manželství, ve vzdělání či v zaměstnání? Odpověď hledá francouzský deník Le Figaro.
"Když jsem dospívala, přísahala jsem si, že nikdy nebudu podřízena muži tak jako matka mému otci," svěřuje se Marianne (39). "Moje první manželství ale skončilo tak, že se podobalo všemu, co jsem tak odmítala. Zamilovala jsem se v devatenácti letech a postupně jsem snášela tyranii ze strany partnera. Jednoho dne jsem uklízela po večírku s přáteli, a on přitom ležel na pohovce. Blesklo mi hlavou, že jsem jako moje matka. Za týden jsem ho opustila. Dnes žiji v manželství s mužem, který mě respektuje.
Proč je tak těžké nepokračovat ve stejné roli jako rodič? "Protože získat skutečnou citovou nezávislost není jednoduché," říká psychoterapeutka Béatrice Voirinová.
"Je k ničemu opakovat si, že nebudu jako otec nebo matka. Jestliže si to neustále zdůrazňujeme, svědčí to o tom, že jsme se nevymanili z jejich vlivu, že se s nimi stále srovnáváme," vysvětluje odbornice.
Klíč tkví v tom, abychom jasně viděli, co jsou naši rodiče, říká Voirinová. "Musíme mít jasno v tom, co nám u rodičů vyhovuje, a v tom, co nechceme opakovat. Je třeba akceptovat myšlenku, že rodiče můžeme milovat, a zároveň si být vědomi toho, co se nám nelíbí," radí psycholožka.
Ostatně to je rolí krize dospívání. Během této klíčové etapy psychického vývoje osobnosti se obvykle vyskytuje fáze, kdy téměř systematicky rodiče zpochybňujeme. Už nejsou nedotknutelnými hrdiny z dětství. "Často můžeme konstatovat, že dospělí, kteří se nemohou osvobodit od rodičovského vzoru, neprožili opravdovou krizi dospívání," upozorňuje Voirinová.
Související
31. srpna 2024 16:15
16. září 2022 11:13
27. dubna 2022 21:58
14. prosince 2021 15:40
13. prosince 2021 14:43
19. října 2021 16:56
