Mladého německého chemika Felixe Hoffmanna trápily vedlejší účinky, které měl lék proti revma užívaný jeho otcem. A tak vynalezl lepší lék. Tak se dá stručně popsat pozadí objevu nejužívanějšího léku světa, kterým je aspirin. Před 120 lety, 10. srpna 1896, se Hoffmannovi podařilo synteticky a v chemicky čisté podobě vyrobit spojením kyselin salicylové a octové kyselinu acetylsalicylovou (ASK) a její účinky byly vynikající. Společnost Bayer, pro kterou Hoffmann pracoval, si po farmakologických zkouškách o tři roky později nechala nový lék patentovat jako aspirin.
Lék byl zprvu dodáván jako prášek, který se zákazníkům odvažoval vždy v dávce 500 miligramů a vydával v malých papírových sáčcích. O pouhý rok později uvedl Bayer na trh toto analgetikum v podobě klasických tablet - jednalo se o jeden z prvních léčivých přípravků, který byl představen v dávkovací formě tablet.
Základní složka léku, který tak proslavil mladého chemika, je však stará přes dva tisíce let. Otec lékařství Hippokrates nechával už před více než 2400 lety pacienty žvýkat vrbové listy, aby ulevil jejich bolestem a horečkám. Vrba (latinsky Salix) totiž obsahuje hojící látku, salicin, ze které byla v roce 1838 vyrobena léčivá salicylová kyselina, kterou užíval Hoffmanův otec. Ta ale měla mnohé chyby (chutnala hrozně a silně dráždila ústa i žaludek), a tak musel přijít až Hoffmann, který ji zkombinoval s kyselinou octovou.
A díky svému složení lék přišel i ke svému názvu. Písmeno "A" znamená acetyl, což je zbývající část kyseliny octové v molekule léčivé látky přípravku, kyselině acetylsalicylové. Část "spir" je odvozena od rostliny tužebník jilmový (Spirea ulmaria), z níž se získává salicin, sloučenina kyseliny salicylové se sacharidem. Kyselina salicylová je základním produktem, z něhož se následně syntetizuje kyselina acetylsalicylová. Poslední část "in" se v době, kdy Hoffmann k úplně první stabilní syntéze kyseliny acetylsalicylové, běžně používala jako přípona názvů léčiv.
Lék, který původně působil zejména proti teplotám, bolestem a zánětům, snižuje podle posledních výzkumů riziko srdečního infarktu a mozkové mrtvice či redukuje výskyt některých druhů rakoviny. Podle jiných teorií by mohlo pravidelné užívání tohoto léku působit preventivně dokonce i proti cukrovce či Alzheimerově chorobě.
Tablety aspirinu sloužily mezi světovými válkami v některých zemích Latinské Ameriky jako platidlo, v Barmě ho zase lidé nosili na krku coby talisman a v roce 1925 aspirin zachránil spousty životů během chřipkové epidemie v Evropě. Společenský vrchol pak aspirin zažil 21. července 1969, kdy jako přípravek proti bolestem přistál s prvními lidmi na Měsíci. V současnosti se vyrobí kolem 100 miliard tablet tohoto léku ročně.
Postupně se ale začaly objevovat nežádoucí vedlejší účinky aspirinu, respektive ASK, která u některých pacientů dráždí žaludeční sliznici. A dlouho se také nevědělo, jak vlastně kyselina v těle působí. Na tuto otázku odpověděl v roce 1971 britský farmakolog John Vane, který objasnil mechanismus fungování. Vane zjistil, že kyselina blokuje produkci určitých látek, které v organismu klíčově působí mimo jiné při zánětech a horečkách. Za své dílo obdržel v roce 1982 společně se švédskými biochemiky Sunem Bergströmem a Bengtem Samuelssonem Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii.
Související
22. října 2023 15:42
24. září 2023 15:10
8. září 2023 14:50
22. srpna 2023 15:08
19. dubna 2023 19:16
12. dubna 2023 15:27
