reklama

Vědci úspěšně vyzkoušeli lék, jenž může navrátit mládí. Při pokusech na myších došlo po podání látky ke zvýšení vytrvalosti, k obnově srsti a dokonce i ke zlepšení funkčnosti některých orgánů. Výzkumníci z nizozemské Erasmovy univerzity by chtěli začít s klinických testováním na lidech. Doufají, že se jim podařilo najít lék proti stárnutí.

Jakkoliv vypadá tato zpráva fantasticky, britský novinář James Gallagher ve svém článku pro rozhlasovou a televizní společnost BBC trvá na tom, že závěry výzkumu nelze přehlížet. Nový přístup nizozemských vědců pracuje s odstraněním senescentních buněk, které se již dále nemohou dělit. S věkem totiž dochází k jejich hromadění. Tyto buňky zastávají pomocné funkce v léčbě zranění a zastavování růstu nádorů.

Secenestní buňky ovšem také uvolňují chemické látky, jež způsobují záněty a navíc se podílí na stárnutí organismu. Nizozemští výzkumníci vytvořili látku, která pomocí narušení vnitrobuněčné chemické rovnováhy tyto buňky selektivně zabíjí. „Lidé mě přesvědčovali, že jsem blázen, když se o to pokouším. A třikrát měli pravdu,” uvedl pro BBC Peter de Keizer, jeden z výzkumníků.

Napočtvrté ale našel něco, co zafungovalo. Lék začal testovat na myších ve stejném věku. Jedna skupina myší měla genetickou informaci upravenou k rychlému stárnutí a ta druhá zestárla uměle kvůli chemoterapii. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Cell. Během pokusů došlo k obnovení funkce jater testovaných zvířat. Vzdálenost, kterou myši dokázaly uběhnout, se zdvojnásobila.

Peter de Keizer navíc dodal: „Neplánovali jsme zkoumat jejich srst, ale bylo to tak očividné, že to nešlo přehlédnout.” U některých myší se začalo navracet původní světlé zabarvení srsti namísto šedivého, jež je typické pro starší jedince.

V průběhu ročního experimentu dostávala pokusná zvířata tři dávky léku týdně. Žádné viditelné vedlejší účinky nebyly zaznamenány, což ale neznamená, že žádné nejsou. De Keizer se přesto domnívá, že látka má velmi malé či žádné vedlejší účinky.

Na otázku BBC, zda se jedná o lék proti stárnutí, de Keizer odpověděl: „Doufám, že ano. S pokusy na myších jsme prakticky hotovy. Měli bychom se připravit na klinické testování.”

Dusko Ilic, vědec z londýnské King’s College, jenž se zabývá výzkumem kmenových buněk, je s ohledem na závěry nizozemského výzkumu opatrný: „Výsledky nelze jen tak odmítnout. Dokud ale nedojde k dalším kvalitním výzkumům, je lepší k nim zaujmout rezervovaný postoj.”

Profesorka Ilaria Bellantuonová z sheffieldské univerzity vyzývá k dalšímu testování: „Srdce, svaly, metabolismus. Tento peptid má před sebou ještě dlouhou cestu, než ho začnou využívat pacienti. Je nutné přemýšlet o bezpečnosti látky, o vhodném vzorku lidí, pro které je tento peptid přínosný, a o rozumném časovém úseku, v němž lze měřit pozitivní efekty za rozumnou cenu.”

0 komentářů Napište svůj názor

reklama