Krvavá stigmata? Lidem se objevují rány, které měl Ježíš Kristus. Vědci hledají vysvětlení

Bible nám sice nabízí poměrně podrobný životopis Ježíše Krista a to hned ve čtyřech provedeních – evangeliích, ovšem dalších historických záznamů je však jen poskromnu. Poskytují jen kusé informace o rabínovi a kazateli, kterého následovala židovská sekta. Samotná evangelia vzhledem k žánru z pohledu historické vědy není možné považovat za zcela věrohodný zdroj, podobně jako ostatní vyprávěcí prameny staré pěknou řádku století. Zajímavé světlo tyto souvislosti vrhnou i na záhadu stigmat, která se objevují u křesťanských mystiků.

Děsivý dar z nebes

Za stigmata jsou označovány rány, které vznikají na místech, kde měl být poraněn i Ježíš Kristus. Nejtypičtější je krvácení dlaní z obou stran, škrábance na hlavě - jakoby po trnové koruně a občas také krvácení z boku. Do boku byl probodnut Ježíš kopím legionáře Longina. Na těle se objevují bez zjevné příčiny, někdy rány přímo nekrvácí, ale vyskytuje se zarudnutí a postižení cítí bolest. Ačkoliv čtenářům může připadat, že se jedná o děsivý zážitek, křesťané je považují za velký dar a zázrak, protože se jejím prostřednictvím můžou vcítit do utrpení, které Kristus podstoupil. Většinu případů historie zachytila u řeholníku a především u řeholnic žijících v klášterech.

Historie zná stovky případů

Nejznámějším stigmatikem moderní historie byl italský padre Pio Forgione, krvácel z obou dlaní i chodidel. Přestože žil v zapadlé horské vesničce, tak se jeho pohřbu zúčastnilo 100 000 lidí. Vzhledem k vášnivým projevům zbožnosti u italských katolíků není se, co divit. Křesťanská tradice považuje za prvního člověka, na kterém se stigmata projevila, svatého Františka z Assisi - zakladatel řádu františkánů a proslulý asketa. Odmítal i náhrobní kámen pro svůj hrob. Historickou ironií je, že nakonec byla nad jeho ostatky vybudována honosná bazilika napěchovaná devótními poklady, tak jak bylo u katolíků zvykem.

Nejedná se vůbec o ojedinělé případy. Bylo už napočítáno přes 400 různých případů zaznamenaných projevů stigmat. Postižení často uvádějí, že mají sny vážící se ke Kristovu umučení. Rány pak nereagují na lékařské zásahy, objevují se a zase mizí povětšinou v pravidelných intervalech.

Co na to věda?

Precizní vědecké zdůvodnění dnes k dispozici nemáme, stigmata stále zůstávají záhadou. Lékaři nabízejí hypotézu spojenou s psychosomatickými projevy, což by částečně vysvětlovalo výskyt u extrémně zbožných lidí, kteří Kristův život silně prožívají a historie nás učí, že si takovéto utrpení mnohdy i přejí. Navíc moderní medicína ví, že sugesce působí velmi účinně na kožní somatické poruchy, ať už negativně nebo pozitivně, jsou totiž velmi často spojeny s psychikou jedince. Tuto hypotézu by potvrdil i argument, s nímž přišli historici.

Ježíš totiž mohl být jen těžko přibit na kříž probitím dlaní, jak bývá vyobrazováno a kde se stigmata nejčastěji projevují. Ukřižování byl standardní způsob popravy ve starověkém Římě, ovšem římští popravčí vráželi hřeby lidem do zápěstí, jelikož dlaně by váhu těla neudržely. Jistě, Ježíš Nazaretský mohl být výjimkou, ale pravděpodobnější je, že se stigmata vážou na změněné stavy vědomí křesťanských mystiků a psychosomatické projevy, než aby měly vztah k průběhu neprokázaných dějiných událostí. Anebo se historická věda plete a máme co dočinění s opravdovou záhadou?

Témata:  historie,  křesťanství,  Ježíš Kristus