reklama

Rodina zesnulého vojáka objevila deník, do kterého si seržant zapisoval dojmy a pocity z první světové války. Seržant se zúčastnil bitvy na Sommě a bitvy u Yper a podle vyprávění, které jeho deník uchoval, tehdy zažívali vojáci hrůzy, které si jen málokdo dokáže představit.

Voják v deníku například popisuje, jak se stal svědkem smrti svých spolubojovníků, které zabili němečtí odstřelovači. V tu chvíli cítil beznaděj a čekal, kdy si kulka nejde i jeho.

Na velikonoční neděli se v roce 1915 zúčastnil v bitvy o Ypres a podle vyprávění šlo doslova o jatka. "Jednomu ubožákovi odstřelili kus lebky. Už mu nemůžeme pomoci. Proč trvá umírání tak dlouho?" píše voják.

Na dalších stránkách seržant popisuje smrt svého bratra, který padl v boji v roce 1918. "Můj bratr je mrtvý. Nemůžeme se jednoduše vrátit do roku 1914, kdy jsme byli šťastní? Věci už nikdy nebudou takové, jako dřív," cituje deník Metro zápisky z deníku, které vychází i v knižní podobě.

Popsal také pocity vojáků, kteří mířili do bitvy. "Do boje muži pochodují a zpívají si. Vracejí se ale zranění v dodávkách. Vracejí se jako mrtvé kopy masa," píše seržant.

Horacio Reginald Stanley ale nepopisuje jen hrůzy války. Zvláštní kapitolou je zdravotní péče, která v té době byla na základní úrovni. Lidé umírali i na poměrně banální zranění, a proto složil poctu sestrám, které se o pacienty staraly.

"Hrdinství a odvaha těchto žen si zaslouží naše nejvyšší uznání, ale pravdou je, že se na ně často zapomíná. Slouží na bojových frontách, kde romantika a sentiment přestávají existovat, kde život každého visí na vlásku," píše voják.

reklama